Problém tohoto rádobyuměleckého snímku je v tom, že "umění" je dost subjektivní pojem. Tak například nakreslit pár čtverečků, koleček a čar umí každý blbec, to není žádné umění. Umění je najít někoho, kdo to koupí. V souvislosti s tímhle filmem bych to vyjádřil asi takhle: Každé hovno je originál, ale i když ho zabalíte do zlatého hedvábí a někomu prodáte, tak je to pořád jen hovno...

Pro silné žaludky

To je film, ze kterého vám spadne čelist. Moje první setkání s režisérem mě přibilo k obrazovce. Vybrala jsem si ho hlavně kvůli Helen Mirren, jedné z mých oblíbenkyní. Nelituji. Helen nemá normální role, dost z nich je hodně odvážných. Ukazovat nahé tělo, hrát nechutné scény a být u toho skvělá, ne laciná, to mnoho hereček neumí. Helen jako tradičně byla skvělá a já tleskám. Tleskám i Gambonovi, až jsem nevěřila, že tuto postavu a Brumbála může hrát ten samý herec. Zvrácený film s výbornými herci a vymazlenou vizuální stránkou, třeba změny barev kostýmů při průchodech jednotlivými místnostmi se mi moc líbily. Nedoporučuji lidem puritánským a lidem se slabým žaludkem, jinak doporučuji všem, komu trocha té zvrhlosti nevadí.