RECENZE FILMU

Artuš a jeho rytíři několik let statečně bojovali za Řím v Británii. Když se ale blížilo jejich propuštění z říše, dostali ještě jeden, tentokrát už opravdu poslední úkol – zachránit vysoce postaveného římského senátora a jeho rodinu. V rámci záchrany rytíři kulatého stolu v čele s Artušem narážejí nejenom na krásnou Guineveru, ale bohužel i na početnou armádu Sasů, vedenou nesmírně krutým Cerdicem.

Žádné čáry máry, nic takového. Producent Jerry Bruckheimer a režisér Antoine Fuqua (Training day, Slzy slunce) navazují přesně na to, co započala Trója. Z legendy se stal realistický historický velkofilm. A stejně jako u Tróje není výsledek vůbec špatný. Největší zásluhu na tom má scénárista David Franzoni. A není se ani čemu divit. Právě on stál za vzkříšením velkolepých historických snímku, když společně s Ridley Scottem stvořili Gladiátora. Franzoni zde podobně jako David Benniof zbavil světoznámou legendu všech neobvyklých, paranormálních jevů. Nenajdete tu žádný kouzelný Kamelot, Artušův meč se jen tak prostě jmenuje Excalibur, Merlin je spíše důmyslný vynálezce než kouzelník, ale na plátně se objeví jen párkrát a do děje ani moc nezasahuje a Guinevera je sice velmi krásná, ale také neúnavná bojovnice a žádný její milostný románek s Lancelotem se nekoná. Franzoni také příjemně překvapil s velkou dávkou humoru. Kdo by řekl, že rytíři kulatého stolu pronášeli v ponurém a krutém 5. století takové hlášky, jako: Bors: „Mám rád ty svoje malý parchanty. Nejradši mám číslo tři, to je výbornej bojovník. Lancelot: „To proto, že je můj.“

Bohužel podobně jako u Tróje není na filmu poznat, že stál takovou hromádku peněz (nějakých 110 mil. dolarů), i když je jeho producentem megaloman Jerry Bruckheimer (Piráti z Karibiku, Pearl Harbor, atd.). Režisér Fuqua se sice na rozdíl od Wolfganga Petersena nebojí riskovat, ale všechny bitvy jsou natočeny klasickým způsobem a kvůli mladším divákům i bez krve (sotva zahlédnete zakrvácenou čepel meče). Za zmínku ale stojí určitě originální potyčka na zamrzlém jezeře, která se režisérovi nesmírně povedla. Je to nejspíše nejlepší scéna celého filmu - rozmáchlé digitální záběry na praskající led, Sasové topící se v ledové vodě a krásný záběr na vzduchem letící šíp. Fakt špička!!! Fuqua si ale určitě na konci mohl odpustit ten hodně přesládlý až pohádkový happy end, který to celé úplně zbytečně kazí (podobně jako u Spider-Mana 2). To jsou ale celí Američani. Vždycky tam prostě něco takového musí nacpat!

Téměř celá propagace filmu byla zaměřena prakticky jenom na nejznámější hvězdu filmu, Keiru Knightleyovou. Ta je sice v roli Guinevery kočka, ale jinak nijak neoslňuje (je na tam chudák podobně jako v Pirátech z Karibiku). Tím nejlepším hercem ve filmu je totiž určitě Clive Owen. I když jako Artuš pronáší většinou něco nudného (koho kdo ztratil, jestli se bůh slituje atd.), dokáže to podat takovým způsobem, že z něho stejně ani na chvíli nespustíte uši. Je ale pravda, že se u toho vždy tváři hodně podivně (jako by si říkal: „Stejně je ten film na h…., vůbec mě to nebaví.“). Za zmínku pak určitě ještě stojí Stellan Skarsgard v roli hlavního záporáka Cerdica, na jehož ďábelský hlas dlouho nezapomenu, a celkem slušný Ioan Gruffudd jako Artušův věrný spolubojovník Lancelot.

Král Artuš je prakticky celý na stejné úrovni jako Trója. Opět se sešel dobrý režisér s dobrým scénáristou a dopadlo to jak jinak než dobře. Bohužel to ale vypadá, že v Americe Artuš stěží vydělá polovinu toho, co stál, a tak se nabízí otázka, jak dlouho bude ještě Hollywood v těchto předělávkách pokračovat. Starý dobrý Bruckheimer už s tím asi nadobro končí. Škoda!!!