home
Kniha džunglí

NÁZORY K FILMU

avatar uživatele
80 %

A můj názor je ...

Skutečná pastva pro oči. Až na pár momentů je zpracování zvířat a okolí skutečně fascinující. Příběh samozřejmě znám a člověk mohl lehce tušit, co bude následovat. Hodnotím ale velice kladně a nedivím se, že film skutečně láká spousty lidí do kin. Vtipné, roztomilé a hlavně, dobře natočené.

1. května 2016
avatar uživatele
90 %

Džááángl jako víno

Musím začít tím, že Kiplingovu knihu jsem nečetl, i když nějaké úryvky znám a pochopitelně vím, o co jde. Kdo by taky nevěděl. Po té knížce jsem nikdy nesáhl, protože už jako dítěti mi přišlo natolik ujeté, že by zvířata mohla mluvit a uvažovat po člověčsku, že jsem to raději nikdy nezkusil. Je fakt, že když promluvilo zvíře poprvé v tomto remaku, šoklo mě to taky. Protože to bylo tak úžasně vyrenderované zvíře v tak úžasném 3D, že jsem to zase nečekal... I když jsem pochopitelně věděl, o co jde, a že tam zvířata mluvit budou. Mluvila a byla úžasně vyrenderovaná ve 3D komplet všechna. Tak úžasně, že každý pohyb byl naprosto přirozený a každý mimický záchvěv nutil k údivu. Takže k vizuálu už se vracet nebudu. Ten je špičkový na úrovni Avatara. Co mě potěšilo za druhé, byl dětský hlavní hrdina. Jestli mu v době natáčení bylo 11/12 let, tak vypadá podstatně mladší, o což asi šlo. Každopádně zahrál skvěle. Do třetice musím opravdu pochválit český dabing. Dětští hrdinové bývají katastrofa a přiznám se, že do okamžiku, než Mauglí poprvé otevřel ústa, jsem se strašně bál, že se opět jednou ozve pitvořící se hlásek z Hledá se Nemo. Nic proti němu, ale čeho je moc, toho je příliš... Mauglí ústa otevřel a žádná parodie se nekonala. Stal se zázrak... I ostatní tvorstvo bylo nadabováno s citem, takže fakt zírám. Za čtvrté pojetí příběhu. Opět kvituji, že Disney nabral druhý dech, vymanil se z přeslazených sraček a od Planety pokladů přes Piráty v Karibiku až po nynější Knihu džunglí umí vykřesat vkusnou záležitost. To znamená, že se vyskytne i nějaká surovost, s roztomilostí se to už nepřehání a skoro se nezpívá. Mluví se dost, ovšem k mému překvapení, což beru jako nečekaný bonus navíc, se vyskytnou i nonverbální chvilky. Jsem navyklý z japonské tvorby, že emoce se nevyblijí v desetiminutových monolozích, ale vyplynou na povrch v desetiminutových scénách, kdy nějakým nepochopitelným mechanismem zapůsobí z kamenného výrazu. Jde to a přijde mi to sympatičtější než hysterie. Tady to nejsou desetiminutové záběry na šutr, ale opravdu dostanete šanci emoce i vycítit. Nakonec, pro koho je to vlastně film? Určitě ne pro teenagery, tedy namachrované semenáče a blizny, co jsou z jedné strany přerostlí a z té druhé ještě nevyzrálí. Umím si představit za prvé kluky i holky tak do dvanácti let. Pak mladé párečky, co se spolu chystají zahnízdit a malují si svého Mauglího v těch nejlepších zidealizovaných barvách (on jim to dost přemaluje :) . Pak rodiče s těmi dětmi dejme tomu od pěti do dvanácti. Možná maminy, které se slzou v oku zavzpomínají, jak byl ten jejich parchant úžasný a roztomilý, než jim to přemaloval. A nakonec pedofily. Těm na chlapečky by se Kniha džunglí mohla líbit zaručeně. Ale dost legrace. Je to zkrátka opravdu podařený rodinný film s tak či onak skvělým zpracováním, takže pokud vám už není dvanáct, nechte si ho až vám bude přes pětadvacet a partnerku to začne brát. Případně, až budete rodiče, mamina s nostalgií v oku, nebo pokud jste pedofil, jděte kdykoliv.

24. dubna 2016