home
Kdo se bojí Virginie Woolfové?

GOLDIE FILM

Stále nedokážu pochopit, jak jen se stalo, že tenhle snímek tak neuvěřitelně funguje zcela bez použití mnou nesnášené fráze "na svojí dobu", jíž se ve většině případů (i kdyby podvědomě) nevyhneme. Jak můžeme sledovat skoro padesát let starý film, kde si čtyři lidé povídají, aniž bychom se byť na vteřinu nudili, aniž bychom si jedinkrát uvědomili jeho stáří a naopak jen seděli jak na trní od začátku do konce? Nyní to vím. A o jednom nepochybuji - něco takového se nestává každý den. Filmová adaptace slavné divadelní hry, v čele s věhlasným divadelním režisérem, jenž ovšem doposud za kamerou nestál, nabízí totiž jeden z nejsilnějších zážitků mezi konverzačními dramaty vůbec.


Při bližším pohledu se onen úspěch začíná vyjasňovat. Oním režisérem je totiž Mike Nichols, který již o rok později za Absolventa po právu inkasoval Oscara a milion dolarů. A herci není nikdo jiný než vždy dokonalá Elizabeth Taylor a Richard Burton v hlavních rolích, následováni Georgem Segalem s Sandy Dennis. A protože Taylorka s Burtonem byli tehdá manželé, začíná se nám to ještě přiostřovat. Podobná kombinace se totiž v etudě o rozkladu jednoho manželství může hodit, zvlášť když manželství těchto hvězd bylo jedno z nejsledovanějších a nejbouřlivějších své doby. I to má v případě Kdo se bojí Virginie Woolfové svou roli. Herecká chemie, uvěřitelnost charakterů a vypjatost situací jsou nejsilnějšími zbraněmi tohoto kousku.

Přestože Nicholsova sebejistá, poctivá a divadelně precizní režie nepochybně hraje zásadní roli, výsledná kvalita stojí právě na hercích. Proto můžeme být rádi, že tyhle základy jen tak něco nepoboří.
Pokud máte Taylorovou zafixovanou jen jako prkennou Kleopatru z fotografií nebo tu postarší paní, co vysedává na fotkách vedle Michaela Jacksona, vězte, že v době svého vrcholu byla naprosto špičkovou herečkou. Dokázala být smyslná a sexy, jako v Kočce na horké, rozpálené střeše, nebo naopak živelná a povahově výrazná, jako právě zde. Nebála se kvůli roli přibrat ani zošklivět, ačkoliv ji v osobním životě právě to děsilo nejvíc, a dokonce do ní prý dala tolik energie, že ji stála neméně vášnivé manželství s Burtonem doopravdy (nebo alespoň tak se to říká). Burton totiž taky nebyl zrovna kliďas (i on jistě využil zkušeností ze života) a jejich třenice má grády rozměrů, k nimž nelze přiřadit stupnici.

Nenávist, nesnesitelnost i smutek jsou podávány v nadměrných porcích a děsivé (snad až sadistické) souznění dlouholetého páru, který již dokáže cítit jen hněv a lítost, takže volí raději hněv, působí v kontrastu s čerstvě oddanými novomanžely místy až bolestně ke sledování. Válka Roseových je oproti Virginii Woolfové opravdu jen milou taškařicí, přitom doslovně zajde mnohem dál. A šokující, i když nepřehnané a uvěřitelné finále, se stává chytrou a velmi vkusnou tečkou, jež nasadí i tak výbornému snímku novou hloubku.
Celý děj i díky závěru nádherně drží pohromadě, jako geniální a nadčasové dílo, jež na své živelnosti nic neztratilo ani za těch několik desítek let. A že zrovna u tohoto typu filmů si zub času často ukusuje mnoho z kvalit.

Trocha divadelní strojenosti tomu překvapivě neubírá a i když poznáme, že námět přišel přímo z prken, co znamenají svět, nejde než se jím nechat pohltit. To je vlastnost, kterou se může pochlubit jen málo adaptací divadelních her. Papírem šustící dialogy většinou na plátně ztrácejí na naléhavosti a uvěřitelnosti, a kdyby nemělo toto drama tak špičkové osazenstvo před i za kamerou, nejspíš by skončilo právě mezi podobnými prkennými candáky. To vidíme hlavně u Sandy Dennis, která je (troufám si to napsat) nejslabším článkem hereckého kvarteta (i když možná je to tím, že její postava je většinu filmu opilá, takže se pořád chová nesnesitelně).

Naštěstí je ale Virginie Woolfová natolik silným filmem, že těch pár nedostatků sebejistě zadupává do země. Hlavně proto, že ve všech smyslech toho spojení jsme svědky nezapomenutelného hereckého koncertu několika výborných herců.
Ve filmu hrají čtyři lidé. Všichni byli nominováni na Oscara. Dva z nich sošku získali. A s akademií nelze než souhlasit. Tento o něco náročnější kousek je totiž skutečným majstrštykem hereckého řemesla. Vlastně nejen jeho.

jedním dechem
Výtečné konverzační drama, které za půl století neztratilo nic ze své síly. Neskutečné herecké výkony, v čele s dokonalou Elizabeth, ověnčené nekonečně silnou pointou.
xxmartinxx
Autor si zatím nevyplnil svoje mikrobio. Zatím se musíte spokojit s tím, že umí číst a psát.