home
Imaginárium dr. Parnasse

RECENZE FILMU

Prokletý Terry Gilliam... Nenatočil snad snímek, při jehož realizaci by se nevyskytly problémy, které by kohokoli jiného od filmařiny odradily. Po svém posledním projektu, Kletbě bratří Grimmů, o jejíž výsledné podobě nakonec nemohl ani rozhodovat (a na výsledku to bylo vidět), se mu horko těžko sháněly peníze na další projekt. Když to dokázal a většinu natočil, představitel hlavní role zemřel... Terry už to vzdal a oznámil konec natáčení, ale ozvali se tři Heathovi přátelé, kteří na dokončení jeho poslední práce trvali. A tak, po téměř dvou letech od Ledgerovy smrti, přichází jeho poslední film... jak dopadl?


Žil byl jednou jeden muž. Jmenoval se Parnassus. Žil před tisíci lety. A tenkrát ho potkal jiný muž, kterému ostatní neřeknou jinak než Ďábel (i když on se tak za celý film nenazve - představuje se jako pan Nick). Tito dva stráví celé milénium vsázením se. Nejčastěji o lidské duše. Parnassus vyhrál nesmrtelnost, ovšem prohrál něco mnohem horšího. Své potomky. Když je jeho dítěti šestnáct let, smí si ho Nick odnést do svého světa. A protože zrovna za tři dny má Parnassova jediná dcera narozeniny, propuká v jeho ansámblu rozruch. Na její záchranu mají poslední šanci - sehnat pět duší. Doktor totiž jezdí s pojízdným divadlem, kde se přes tajemné zrcadlo můžete dostat do světa složeného z vašich a jeho snů. Tam jste postavení před volbu. Když si vyberete správně, můžete pódium bezpečně opustit. Když špatně... o tom si povíme jindy. Snad Parnassovi pomůže muž, kterého před pár dny zachránil před jistou smrtí oběšením... ovšem kdo je tento cizinec, který trpí ztrátou paměti, a proč skončil na oprátce? Víc už ve filmu...

Když se na Imaginarium díváte, musíte vědět, co za jeho vznikem stojí. A snad to pro vás bude dostatečná omluva na všechny mezery ve scénáři. Ledgerova smrt donutila Gilliama k drastickým změnám v příběhu, které se několikrát nepříjemně projeví. Ani ne tak střídáním herců, které je vyřešeno relativně chytře a nerušivě, ale spíš tím, že každý pozná, že některé části skládačky prostě chybí a jiné jsou jinak, než bylo v původním scénáři. Gilliam měl štěstí, že Ledger stihl natočit alespoň většinu scén z reálného Londýna současnosti. Při výletu do Imaginaria se pak hrdinův vzhled mění podle toho, čí představy zhmotňuje. To je chytré, uznejme to. Ovšem Ledger nestačil natočit ani všechny scény z reality, takže je několik momentů, kdy na nás chybějící děj vyloženě křičí. Příklad za všechny budiž začátek, kdy hrdinové najdou polomrtvého Ledgera, oživí ho, STŘIH! a najednou je nedílnou součástí "divadelního spolku" a dokonce ostatní svou rolí v něm převyšuje. To vše za jediný den... Očividně tu mělo být nějaké dovysvětlení. Není. Takových rušivých momentů ve filmu naštěstí není mnoho, ovšem jsou tu.

Imaginarium je ale hlavně Gilliamovo dítě. A to se vším všudy. Bizarní scény z nereálných světů, podivné charaktery a nejednoznačné interpretace scén. Někdy je to trochu moc, někdy je to přesně ono, někdy tomu možná něco chybí, ale vždy máme pocit, že má Terry celou situaci na háku a vše to dává nějaký větší smysl, který ne vždy chápeme, ale jehož přítomnost nějak tak cítíme. Nevím, nakolik je to fakt a nakolik jen iluze geniality. Po rozuzlení Tonyho příběhu mi například naprosto unikly jeho motivace pro to, že zůstal s Imaginariem, stejně jako mi nebylo jasné, proč se Parnassus začal zabývat ztrátou své dcery až tři dny před jejími narozeninami. Ae stěžovat si na Gilliama je moc velké riziko).
Terrymu se ale musí nechat, že stále umí uchvátit. V dnešní době digitálních technologií není problém jeho bizarní vize tvořit v jejich plné kráse prakticky pro kohokoli a mnoho filmařů má podobný styl (třeba o hodně jednodušší, ale podobně "šílený" Burton). I tak je ale jeho svět stále působivý a osobitý. A to i přesto, že triky zdaleka neodpovídají standardu.

Imaginárium doktora Parnasse je povedený film. Oproti Terryho noční můře - Kletbě bratří Grimmů - je to velký krok k jeho staré tvorbě jako Brazil nebo Baron Prášil. Jeho styl není jednoduchý a není pro každého. Tentokrát má ale konečně šanci na komerční úspěch, protože Ledger, Depp (ten se tu jen mihne, ovšem na plakátech vypadá jeho jméno dobře) i další herci nalákají fanynky, kterým je úplně jedno, o čem film je, hlavně, že své miláčky uvidí na plátně. To samozřejmě není žádné negativum, protože film samotný na nic takového nevsází - a to je dobře. Herecké obsazení je vůbec jedna z velkých předností. Ledger hrát uměl a stával se z něj skvělý herec. Ve filmu je zdaleka nejvíce (stejně tak jako se děj odehrává převážně v realitě - TRAILERY LŽOU!) a jeho nástupci se netlačí do popředí, stejně, jako se Ledgera nesnaží napodobovat. Bez problému ale uvěříte, že jde o jednu postavu. Lily Cole je nebezpečně sexy a jeden rukávek má vždy ledabyle svěšený na rameni... a hrát umí. Christopher Plummer a Tom Waits jsou oba perfektní a jejich role tisíciletých kmetů jim věříme bezvýhradně.

Celý příběh uběhne, ani nevíme jak. Je to zamotanější a zamotanější, ovšem stále je tu hlavní dějová linie, které se můžeme chytit a rozuzlení je v podstatě jasné jako facka. Pro jistotu je nám předhozeno několik nezodpovězených otázek, ale jinak spokojenost na všech frontách. Přesto ale Imaginarium není tak zásadní jako třeba Brazil nebo 12 opic a něco mi říká, že se nestane takovým kultem ani legendou. Každopádně je to ale příjemný návrat Terryho Gilliama, po němž mu už můžeme opět věřit a těšit se na jeho další díla. Snad se tímto počinem jeho prokletí prolomí...

hodnocení
70 %
jedním dechem
Ne dokonalý, ale za to plnohodnotný návrat jednoho z nejosobitějších režisérů a navíc herecké rozloučení Heatha Ledgera v plné parádě. Už jen kvůli tomu stojí za to film vidět. 60%/70%
xxmartinxx
Autor si zatím nevyplnil svoje mikrobio. Zatím se musíte spokojit s tím, že umí číst a psát.