home
Hirošima, má láska

NÁZORY K FILMU

avatar uživatele
90 %

Láska. Zapomnění. Never(s).

Tenhle film je značně působivý, za což do velké míry může síla a odvaha tvůrců. Začnu třeba u scénáristky Marguerite Duras, která prolnula dva válečné příběhy a postavila k sobě dvě osoby, které se myšlenkově absolutně míjí (a vůbec jim to nevadí v dlouhém rozmlouvání). Jde vlastně o Její monolog, který On v první části pokládá za nesmyslný, zatímco ve druhé části se zoufale snaží reagovat, pochopit a zahrnout se do konverzace, aniž by ho Ona zaregistrovala. Hiroshima a Nevers se prolínají a splývají, originální střih a neutichající monolog, který získává nové a nové významy, dokonale udržují pozornost. Slova ovšem nemají jen svůj obyčejný význam, dávají smysl spolu s obrazy a s tím, co si divák domyslí. Určitě to není přímočaré a explicitní, tedy divácky vděčné, ale o to více umí film potěšit, když jste ochotni se nad ním zamyslet.

3. ledna 2013
avatar uživatele
70 %

Tak to vidím já...

Další z pro mě takřka nehodnotitelných filmů. Nedá se říct, že by mě to dvakrát "bavilo", ale zase jsem to musel dokoukat a zapřemýšlet nad tím. Nedá se ani říct, že bych se dostal nějak do hloubky a měl pocit nějaké velké sondy do něčeho... Prostě je to takový zvláštní pocit z hodně zajímavého filmu, který jako by místy mluvil jiným jazykem, ale je krásné jeho rozmlouvání poslouchat...

14. října 2012
avatar uživatele
70 %

Mon amour

Hirošima, má láska je a není milostný příběh. Pokud ano, tak je to rozhodně milostný příběh značně neobvyklý. Daleko více na mě ale snímek působil jako hluboká sonda do lidské psychiky. Pozitivně hodnotím i další rovinu - zajímavou reflexi druhé světové války, její japonská část jde totiž obecně spíše mimo evropské vědění. I když jsem člověk, který u filmu povětšinou hledá silný příběh, Hirošimu jsem si užila, ač tu žádný epický příběh není. Notně tomu dopomáhá nádherná hudba, nápady režiséra - střih, kamera apod. (ne nadarmo je tohle snímek, v němž tak silně rezonuje francouzská nová vlna). Část explicitně líčící následky dopadu atomové bomby byla velice silná a asi nejsilnější z celého filmu. Je proto škoda, že přišla na začátku, protože v kontextu těchto scén ty další tolik nevyzní. Ten snímek má velký význam a rozhodně si nezaslouží zapomnění, tudíž ho doporučuji ke zhlédnutí. (Slova o zapomnění v souvislosti s filmem samým teď působí skoro dvojsmyslně...)

19. června 2012