RECENZE FILMU

Někoho provází síla, Romana Polanského provází smůla. Tak dlouho se vyhýbal Spojeným státům americkým, až ho vytrvalá ruka spravedlnosti dostihla ve Švýcarsku. A to zrovna v době, kdy dokončoval svůj nový film Muž ve stínu. Naštěstí má v sobě Polanski takovou míru talentu, že na výsledné podobě snímku není jeho režírování na dálku vůbec patrné.

Příběh Muže ve stínu vychází z románu anglického spisovatele Roberta Harrise, který je spolu s Polanskim i spoluautorem filmové scénáře. Harrisovou parketou jsou historické romány, v Muži ve stínu však zamířil do vod současného politického thrilleru. Hlavní postavou je v něm bezejmenný spisovatel, který přijímá zakázku sepsat paměti bývalého britského premiéra. V zápětí si však začíná uvědomovat, že premiérova minulost skrývá mnohá tajemství, která mohou ohrozit na životě každého, kdo se je snaží odhalit, a že smrt spisovatelova předchůdce nebyla zřejmě jen nešťastná náhoda.



Způsob, jakým Roman Polanski tuto látku zfilmoval, se dá přirovnat k několik měsíců starému Prokletému ostrovu Martina Scorseseho (a to nejen díky úvodní lodi v rozbouřených vodách). Je sice pravda, že „muž“ se na rozdíl od „ostrova“ odehrává v současnosti a dotýká se aktuálních témat, jako je boj s terorismem, ale stejně jako v „ostrovu“, je i v „muži“ silně citelná stará poctivá filmařina. Zatímco Scorsese vzdával hold klasickým temným příběhům s překvapující pointou, Polanski oslavuje Hitchcockovy thrillery a okořeňuje je prvky filmu-noir.



Celým příběhem tak prostupuje velmi hutná atmosféra, která během filmu nesníží napětí téměř ani na vteřinu. Polanski nasadí temné tóny již v úplném počátku a kromě občasného černého humoru v nich graduje až do finále, které nám ukáže padouchovu tvář. Právě v závěru je nejpatrnější odkaz na Hitckocka. Způsob, jakým dojde k odhalení toho, kdo celou dobu tahal za nitky, je provedeno tak staromilsky, až vám z toho naskočí blažený úsměv na tváři. A pokud by po závěrečné scéně místo pětiminutových titulků naskočilo pouhopouhé „The End“, byl by efekty dokonalý.



Polanského režie je v Muži ve stínu precizní a dosahuje kvalit jeho stěžejních filmů jako jsou Rosemary má děťátko, Čínská čtvrť nebo Pianista. Ví přesně, kde má diváka nechat vydechnout a nebo kdy si naopak pohrát s jeho nervy. Stříbrného medvěda za režii si na festivale v Berlíně opravdu zasloužil. Dobře pracuje i s herci, kteří zde odvádějí výborné výkony. Ewan McGregor nehraje špatně snad nikdy, ale zde to vypadá, jako by se duchem navrátil do časů spolupráce s režisérem Dannym Boylem a hraje přímo skvostně. Po snímku Nezapomeň na mě s další sympaticky přirozenou kreací překvapí Pierce Brosnan, který se poslední dobou projevoval spíše hereckou strnulostí.



Snad jedinou slabinou Muže ve stínu je fakt, že preciznost formy a hra s detaily zastiňují nedostatečnou sílu příběhu samotného. Film baví, nenudí, ale i přesto se čas od času začne v hlavě ozývat hlásek s netečnou otázkou, proč by vás měl ten bývalý premiér vlastně zajímat. Může ukrývat něco tak tajemného, že byste kvůli tomu, i jako politiky neznalí – což ostatně spisovatel je, riskovali i svůj vlastní život? Vy možná ne, ale až film skončí, budete rádi, že Ewan McGregor tu odvahu měl.