Nemôžem si pomôcť, ale musím dať neobvykle vysoké hodnotenie. Film jednoducho bol presne tým, čo som dlhšie hľadala, bol zaujímavý, ale nesnažil sa hrať na niečo viac a nebol ani menej.
V mojich očiach taký hybrid medzi drámou a komédiou, správny pohľad na vec.

Hodnocení: 3 z 5 (***)

Trochu přeceňovaný film, řekl bych. Nebýt zde tradičně vynikajícího Clooneyho, tak by o něj nikdo nejpíš ani nezakopl. To on dělá z Descandensts něco navíc. On a jeho starší dcera v podání Shailene Woodley. A nezmiňuju ji jenom proto, že vypadá dobře v plavkách, líbilo se mi i jak svoji postavu zahrála. První polovina byla určitě koukatelnější než druhá. Konec se mi zdál dost natahovaný. Havajské prostředí ale nádherné, hned bych se tam jel podívat. Děti moje jsou průměrným dramatem o rodinné krizi, kterých se natočila spousta.

Manželka je v kómatu, dozvíte se o její nevěře, děti vám nadávají a do toho ještě musíte řešit obchod za stovky milionů dolarů. George Clooney dostal v The Descendants pořádně naloženo. Přesto, nejedná se o podívanou, která by tu byla poprvé. Jako vždy pozorujeme příběh smolaře, který je zkoušen těžkými životními situacemi vlastně jenom proto, aby mohl na konci usednout k televizi se zmrzlinou v ruce jako vítěz. The Descendants je zkrátka moc velká jednohubka, na kterou druhý den zapomenete. Ovšem najdou se i chvíle, pro které stojí za to film vidět. Scénář se může pochlubit osobitým smyslem pro humor, jenž ač není pro všechny, umí čas od času zaručeně pobavit (buran Sid, šmírování za živým plotem). A zároveň nabídne i pár silných momentů (pláč pod vodou). Jasným kladem jsou také skvělí herci. Ať už George nebo představitelky jeho dcer, každý hraje přesně tak, jak film potřebuje. V celkovém součtu však nemůžu dát víc než 60%. Zkrátka jsem čekal něco víc. A překrásná příroda Hawaje s dalšími rodinnými trablemi na pozadí to rozhodně nebyla.

The Descendants, další z filmů s několika nominacemi na Oscara 2011, se mi na první pohled příliš nezamlouval. Já mám George Clooneyho rád, ale tak trochu mi přijde, že on se o ty Oscary poslední dobou snaží trochu příliš, když každý rok to zkouší znovu a znovu. Co teda jeho letošní pokus? No, ne že bych se tu zrovna rozplýval nad nejlepším dramatem roku, ale nakonec jsem došel k závěru, že The Descendants není brak, jehož tvůrci by někoho museli podmáznout, aby se neoprávněně dostali do boje o Oscary. Je to zkrátka takový hodně typický americký film. Však víte. V Americe, zemi splněných snů, každý zvládne všechno, co si zamane, což v tomto případě stále platí. George Clooney, zde otec dvou dětí, se dozví o nevěře ze strany své manželky v kómatu, přičemž nenechá kámen na kameni. Vynaloží spoustu úsilí, aby se za tím chlapem dostal, což se mu, kupodivu, podaří. Celému představení vévodí tak trochu přednastavený scénář dialogů, a nepochybně i četné náhledy do ztrápené duše hlavního hrdiny. Jenže filmy nejsou jenom o realističnosti a kapínek utopičnosti nikdy neuškodí. The Descendants je i přes vyjmenované vady na kráse velmi dobrá podívaná. Celý příběh se nese v příjemném a odlehčujícím tónu, diváka vyloženě nenudí a nepostrádá určitý dramatický spád. Zkrátka se na něj dobře dívá a člověk se občas i od srdce zasměje, což představuje nemalou část na celkovém úspěchu filmu. George Clooney předvedl vcelku dobrý výkon a můj pocit, že se furt nějak moc snaží, smazal během první půl hodiny. The Descendants je film do deště, sněhu, plískanice i koneckonců do slunečného odpoledne. Není víc, než taková obyčejná jednohubka, která ovšem neurazí a nikomu náladu nezkazí. Mezi mé favority se sice nezařadí, ale vůbec nelituji toho stráveného času.

Tak to vidím já...

Dokonale promyšlená (což není myšleno vyloženě kladně) dramedie, která jde proti očekáváním a tím je bezezbytku naplňuje. Vynikající Clooney. Člověku v podstatě nic nedá, když to vidí, ale na druhou stranu je to skvěle strávená skoro dvouhodinovka...

Děti moje je typická pohodovka, přesně ve stylu Alexandra Paynea. Sice tady jde mnohem více o city a emoce než třeba u nejslavnější Bokovky, pohoda není úplně přímočará jako pří jízdě za vínkem (přece jen je to o umírání), ale naštěstí slzy vyvažuje humor. Pro mě, ženu, co má slabost pro George Clooneyho, je samozřejmě tenhle film trochu jiný než ostatní, protože se na něj dívám shovívavěji už jen kvůli Jirkovi. Přesto ale musím říct, že jsem čekala mnohem větší pecku. Film dostal Zlatý glóbus jako nejlepší film - ale neřekla bych, že bude úplně nejlepší, sázím víc na Help, Huga atd. Vidím to tedy na Oscara za scénář - a co George? No, rozhodně skvělý výkon, určitě viditelnější než Bradův v Moneyball, ale i když mu Oscara přeju, prostě není Oscarahodný. Je jasné, že od Paynea nejde čekat žádné obří divákovo citové utrpení - prostě točí filmy, u kterých si vydechnete, oddychnete, zrelaxujete se - a to samozřejmě i díky havajské přírodě všechno dostanete rovnou od začátku... Ale když už teda nenatočil druhou road movie o vínu, a předkládá nám tady film o životě a jeho hodnotách, přece jen by čekala nějaké to "tnutí" do divákovy mysli. Další osmdesátka. Pořád čekám na tu stovku! (Ale úplně poslední scéna byla roztomilá - mohlo takových scén být trochu více, no.)

Děti moje

Na Děti moje s Georgem Clooneym jsem se těšila už dlouho. Zaprvé kvůli samotnému Clooneymu, zadruhé kvůli všem těm cenám a nominacím (a kladnému přijetí) a zatřetí kvůli příběhu, protože ten mě zaujal. Tušila jsem, že pohodovka s dramatickou linkou a specifickou atmosférou mi bude po chuti. Byla. Clooney nezklamal, film rozhodně taky ne, dcerky byly sem tam na zabití spolu s dědou i Sidem, ale taky ve filmu bylo spoustu vtipu, černého humoru, pohody (jak jinak, byla to Havaj)... Emocí se mi dostalo, některé scény mě dojaly. Bomba to sice není, ale snímek rozhodně nezklamal, strávila jsem u něj příjemné dvě hodiny.