GOLDIE FILM

Jednomu z nejvýraznějších režisérů 20. století jsme se v rámci sekce goldies ještě nevěnovali. Teď by každý čtenář zřejmě doplnil jiné jméno, jméno svého oblíbence. Jistě, osobitých tvůrců nám minulé století přineslo mnoho. Na Robertu Bressonovi se však kritici shodnou. Tento filmař nenatočil mnoho snímků, zato jsou všechny bez výjimky součástí zlatého fondu kinematografie a zároveň se mohou těšit pozornosti i oblíbenosti ze strany poučené divácké obce (ne široké veřejnosti) a také odborníků. To je vcelku vzácný jev. Většina režisérů někdy ujede a uvede do kin dílo, na nějž by zanedlouho rádi zapomněli. Robert Bresson ne. Jeho tvorba by se dala charakterizovat jako konzistentně kvalitní. A přitom se jedná o filmy těžce přístupné bez jakéhokoliv komerčního potenciálu.

Francouzský režisér Robert Bresson tvořil v rozmezí zhruba padesáti let. Počátky jeho práce se datují do poloviny let třicátých. Svou filmovou kariéru pak ukončil snímkem Peníze z roku 1983. I přes poměrně rozsáhlé období, kdy natáčel, dokončil pouhých třináct celovečerních hraných filmů. Tento nevelký počet je však vyrovnáván kvalitou jeho děl. Bressonovým zřejmě nejvýznamnějším a nejznámějším filmem je Deník venkovského faráře, jemuž bude dnes věnována pozornost. Projevují se v něm mnohé aspekty režisérovy tvorby. V centru dění stojí literatura ve své specifické podobě. Zde je prezentována formou deníkových záznamů mladého faráře z Ambricourtu. Přesto je Deník venkovského faráře bez diskuze filmovým dílem, charakterizovaným příběhem přeneseným do podoby obrazů a zvuků. Literatura je pouhým základním stavebním prvkem. Bresson bývá nazýván katolickým filmařem. V Deníku venkovského faráře hraje významnou roli rovněž náboženství, Bressonovo oblíbené téma. Přesto je třeba říci, že v 60. letech nastal v jeho tvorbě obrat a Bresson od náboženství spíše upustil, aby se mohl věnovat jiným námětům.

Robert Bresson využil ke zfilmování stejnojmenného románu francouzského katolického spisovatele Georgese Barnanose. Vyprávět o ději v souvislosti s Deníkem venkovského faráře je ale složité. Po důkladném zamyšlení lze totiž dojít k výsledku, že zde žádný děj není, snímek se skládá z mnoha výjevů, které spojuje osoba faráře. Už to je možnou překážkou, která bránila tomu, aby si Bressonovu tvorbu oblíbili obyčejní diváci. Ti, již hledají něco více, však budou spokojeni. Jak jsem již uvedla, snímek se točí okolo deníkových záznamů mladého faráře. V Ambricourtu působí velice krátce a teprve se snaží zjednat si respekt a nalézt smysl svého života a poslání. Mnoho času tráví u staršího kolegy v Torcy, my ale brzy dojdeme k názoru, že ani jeho rady nejsou to pravé ořechové. Farář z Ambricourtu má nutkání plést se do věcí všech místních obyvatel. Snaží se ostatním pomáhat, jeho snahy však působí až vtíravě. Mnoho vesničanů takové invektivy těžce nese. Farář se stravuje střídmě. Pije víno a jí chléb. To jsou symboly, které nás navádějí k samotnému Kristovi. Nejedná se však o rozmar mladého duchovního. Trpí rakovinou žaludku a jinou možnost nemá. Tiše strádá, svými problémy nikoho nezatěžuje. Vše chápe jako svůj úděl, nevyhnutelný osud. Jeho utrpení totiž dojde vykoupení stejně jako utrpení Kristovo. Jasná paralela, kterou nám Bresson předkládá.

Farář je izolovanou a osamělou postavou, proto je složité najít si k němu cestu. Zpočátku vám možná bude připadat nesympatický, ale pokud tyto prvotní pocity překonáte, dojdete ke zvláštnímu pocitu souznění, lítosti a zaujetí. Náročnost tohoto díla tkví i v dalších prvcích. Respektovaný režisér sice přináší film s obdivuhodnou vnitřní konzistencí, avšak Deník venkovského faráře je pro vnějšího pozorovatele snímkem odměřeným. Přispívá k tomu například úsporné herectví. Bresson cíleně využíval neherců, nehledal osobnosti, hvězdy, hledal modely. K postavám takřka nemáme šanci dostat se blíže. Pozorujeme je zvenčí, Bresson navíc ihned tlumí veškeré emoce, jež vyvolá. Celková forma snímku je redukovaná. Kromě nepříznakového herectví se Bresson vyžívá v strohých obrazech, dlouhých záběrech, zvuk i střih jsou nevýrazné, divák musí koncentrovat svou pozornost. Nejsme svědky útoků na city, dramatického napětí ani efektních obrazů. Přitom je Deník venkovského faráře zářným příkladem toho, že můžete natočit úspěšný film, aniž byste obsadili filmové hvězdy či disponovali velkým rozpočtem. Komerčního úspěchu se Bresson nedočkal, ovšem on o něj ani neusiloval. Deník venkovského faráře je zfilmovanou meditací, v níž je utrpení příležitostí k naději.