Film The Kids are alright mám v čekacím listě už od doby, kdy byl nominován v mnoha kategoriích na Oscara 2010. Důvod, proč jsem se k němu nemohl odhodlat skoro dva roky, vidím v jeho nízké atraktivitě vzhledem k rodinnému tématu, které s sebou, ať už v jakékoliv formě, přináší vždy děsná klišé. Rodina ale o ničem jiném není. Nevěřit tomuto filmu byla hloupá chyba, protože vzal rodinné téma za konec, s kterým mu to šlapalo rozhodně nad očekávání. V první řadě bych vyjádřil uznání za zpracování myšlenky o lesbickém manželském páru. Obava ze špatného přístupu a afektovanosti mi dlouhou dobu bránila zjistit, že manželství dvou žen zpracováno naprosto realisticky dokáže být ve filmu mnohokrát zajímavější než manželství běžná. Děcka jsou v pohodě by se bez tohoto důležitého pilíře neobešla. Co však vzbuzuje daleko větší očekávání, je samotná myšlenka filmu. Marc Ruffalo do příběhu nastoupil levou nohou, s trapnými scénami ticha a zdánlivě s rolí, která začne uvádět film do záhuby ještě před tím, než vůbec nějak začal. Proč se tak nestalo, dávám za zásluhu genialitě scénáře skrze rozvržení postav. Film se točí kolem pěti „členů rodiny“ (ne kolem trojúhelníku, jak by se dalo čekat), a dává nám možnost dívat se na příběh z více úhlů pohledu, tedy také černobíle nerozlišovat „dobro“ a „zlo“. Díky příjemné a uvolněné atmosféře najde divák pochopení v každé postavě a ocení i tak velice dobré výkony herců a hereček. U mě si všichni významně přilepšili. Děcka jsou v pohodě nesází na komplikovanost, ovšem prokázala, že by si Oscara zasloužila. Škoda jen, že jsem je neviděl dřív, abych alespoň někomu mohl „přispět“ svou přízní.

Pochybuji, že by se o filmu vůbec mluvilo, kdyby se netočil okolo rodiny, v jejímž čele stojí dvě lesby. Toto soužití je na jednu stranu prezentováno jako naprosto přirozené, na druhou stranu má z filmu učinit unikát a posloužit jako univerzální štít před jakoukoliv kritikou. Odmyslíme-li si však tento prvek, zbude nám stará známá kostra příběhu o biologickém otci, jehož nenadálá přítomnost naruší rovnováhu rodiny. Děcka jsou možná v pohodě a zaujmou po herecké stránce, nevynikají ale ani formou ani dějem, nejsou ani nijak zvlášť vtipné a díky obehrané šabloně nefungují nijak zvlášť ani jako drama, zato jsou připravené kohokoli s výhradami označit za netolerantního sociopata.

Vůbec nerozumím, proč lidé označují tento film jako nezávislý nebo odlišný od mainstreamu. Malý velký??! Jsem "straight" a přesto opravdu ve 21. století nepovažuji téma vyobrazení soužití lesbických partnerek za takovou alternativu nebo nečekaný odvaz. Alespoň ne v takovémto pojetí, kdy průměrností a okoukaností smrdí každá minuta. Film se až příliš okatě snaží podat lesbický vztah jako „úplně v pohodě“ věc, ale možná je to škoda, protože nic jiného, co by zařídilo onu nezávislost či odlišnost, nenabízí. Dejme tomu, že bych místo jedné z lesbiček dosadila chlapa. Co by se ve filmu změnilo? Nestalo by se téměř nic, protože by zůstal bez jakékoliv nezapomenutelné či zapamatování hodné myšlenky. Nevěra a její dopad na rodinu ... je snad úplně jedno, jestli ji prožívají v páru dvě ženy nebo žena s mužem. Nebo ne? O co tedy ve filmu šlo? Vztahy? Ale vždyť nakonec většina z nich zůstala nedořešených - dcera a otec, syn a otec, otec a jedna z matek. Nic, prázdno, titulky. Proč? Prostě mělká, okoukaná, obyčejná, nudná, předvídatelná lovestory. I přesto jsem naprosto odrovnaná Annette Bening, jejíž každý pohyb, každé gesto, přimhouření oka, držení těla, zakašlání, bylo promyšlené a „pochlapovatělé“. Ale ani ona to nezachránila.

Každý rok je to stejné. Objeví se tzv. malý velký nezávislý až polozávislý (vždyť na tom nesejde) ukecaný sociální oscarový film, který nejdříve objeví přechvalující kritici za mořem a pak se ho chytnou přechvalující diváci. Americká krása o té pohodové střední třídě, která šokujícně páchá sebevraždy, Ztracena v překladu o ležících lidech na posteli koukajících si do očí, Malá miss sunshine sjednocující podivnou rodinu a objevujíc skutečnost o miss a další filmy, které jsem neviděl a na které si tudíž nemohu vzpomenout. (Ostatně skoro jsem si nemohl vzpomenout ani na ty již jmenované, ačkoli jsem je viděl poměrně nedávno.) Stále dokola padají stejná slova chvály, jen se obměňují lesbičky, gayové, nevlastní otci, matky, babičky a zvířata ve všech možných vztahových rovinách, ve stále stejných schématech - herecky vždy na vysoké úrovni. Konkrétně k tomuto filmu - co na tom kdo vidí? Vtipné, dramatické, napjaté? Párek zbytečných postav, podvádějící ženská ženskou, usmiřování (no bože, to je změna) a nic k tomu. Já v tom nevidím inteligentní film, natož vzbuzující nejprimitivnější prvky levné zábavy.

Mia Wasikowska

Ve filmu je netradiční rodina, ale klasická zápletka rodinného dramatu. Přesto je to příjemný, poutavý a mile zábavný příběh. A to především díky hercům.

Otras

Neviem či som ja taký staromódny, obmedzený či úzkoprsý ale mne sa film vôbec nepáčil a prišiel mi až odporný. Film je zaradený v kategórii komédie, dokonca dakde som, myslím, videl dokonca že "rodinná komédia". No neviem, ja som v celom filme nenašiel ani jeden moment, ktorý by sa mi zdal vtipný. Naopak celý film je veľmi zvrátený. Veci, ktoré sú nemravné, úchylné a priam až choré sú tu stavané ako úplne normálne. Veď čo je na tom, že dve ženy, ktoré spolu žijú, vychovávajú dve dospievajúce deti, v noci si kvôli rozptýleniu púšťajú porno s homosexuálmi a aby to nebolo málo, tak jedného dňa proste jedna z nich začne spávať s chlapom, ktorý je biologický otec ich dvoch detí. A prečo? Pretože sa pohádala so svojou priateľkou. Či mám radšej povedať manželkou??? Svet je zvrátený a tento film taktiež. To že bol nominovaný na oscara za najlepší film hovorí za všetko. Ak má niekto iný názor kľudne mi napíšte, rád skúsim pochopiť, že čo by sa mi malo na tomto filme páčiť bo ja nenachádzam skoro nič.

Pohodová a trochu netradiční komedie, která pro mě nebyla až tak komedií, ale spíše dramatem k zamyšlením, který ale měl dost humorných okamžiků. Táhnou ho ale hlavně velmi dobré herecké výkony. Upřednostnit jednoho herce nebo herečku by ale bylo nespravedlivé - opravdu hrají dobře všichni. Scénář je zajímavý, ale už od začátku směřuje k očekávanému konci. Ani hudba není špatná, ale mně se moc do paměti nezapsala. Je to určitě slušný (myslím kvalitou) film, ale jedno podívání mi zatím stačilo.

Skvělý film, přesně z těch "malých velkých" amerických oscarových filmů. Pohodová atmosféra se postupem času mění ve vztahové drama a díky tomu, že herci, resp. dvě dámy herečky v hlavních rolích jsou tak dokonalé, jste ke konci napjati jako u nějakého thrilleru! Že jsou ty dvě dobré, jsem věděla dlouho. Annette Bening ale tady předvedla výkon, který se dá postavit vedle bohužel neproměného oscarového výkonu v Americké kráse - jednoduše řečeno dokonalého. Vlastně tady (opět) skoro nic nedělá, jen sedí, stojí, mluví, nadává a brečí, ale i to málo proměňuje v naprostý herecký koncert a vy si přejete, ať je na tom plátně ještě častěji a déle. Krade si celý film pro sebe, film dostává neskutečné grády, kdykoli je na plátně (a jsem ráda, že to mohu říct, protože se to dá říct o malokterém výkonu) - což je devíza, kterou má u hereček v současnosti pro mě jen Meryl. Ačkoli pro mě film není stoprocentní, protože bych z něj vystříhala třeba scény s Laserovým debilním kámošem nebo sexuchytivou kámošku Joni, kvůli Annette i skvělé Julianne Moore (její výkon ve scéně s omluvou, kde se jí prolomí hlas, je fakt perfektní) je to pro mě další z filmových zážitků roku.

The Kids Are All Right

Asi jsem byla až moc nadšená z tohoto filmu a netrpělivě jsem čekala, kdy se ukáže v naší republice. A to možná zhoršilo můj pohled na tento film. Myslím si totiž, že to bylo tak trochu o ničem. Nevím prostě jsem byla zklamaná, bylo tam sice pár chvil, které mi utvořili úsměv na tváři a v tom je ten problém, jen úsměv nic vic, nerozesmály mě. Obrovské zklamání, bohužel jsem čekala obra a přišel trpaslík.

Letošni oscarové filmy baví

Velice příjemný snímek, který mě překvapil svou přirozeností, lehkým humorem a tragikou života. To vše natočeno za směšné 4miliony dolarů s obsazením, které by mohla závidět lecjaká romantická patlanina za 80míčů. Od filmu byste rozhodně neměli čekat nějaké kontroverzní sexuální eskapády jako v Černé labuti, i když o otevřené styky film není ochuzen. Ano, film možná pojednává z jistého pohledu o kontroverzní složení rodiny ze dvou matek a dvou dětí, ale naprosto nekontroverzní přirozenou formou, jejichž základem není fakt jestli je někdo lesbička nebo hetero, ale že všichni žijeme podobné životy v rodinách, které udržet funkční stojí mnoho sil. Navíc všechny postavy jsou velice sympatické včetně vedlejších – např. velmi milé a přitažlivé Mia Wasikowska nebo Yaya Da Costa. A i když snímek upozorňuje na několik ožehavých témat, plní hlavní úlohu filmu, která dle mého názoru není moralizovat nebo vyřešit palčivé problémy světa, ale hlavně pobavit. A já se bavil tak na 70/80%, v tomto případě ale nemám problém trochu film nadhodnotit.

Waaau. Loňský rok přinesl tolik rozmanitých a skvělých snímků, že nestačím zírat! Kids Are Allright je film vskutku božíí... Hlavně uplně jiný, než co známe. Velice originální námět zpracovaný s takovou lehkostí, upřímností a přirozeností, že pohladí na duši ať chcete nebo ne :)... A nemalý podíl na tom má především ústřední herecké trio. Mark Ruffalo mi vyrazil dech. Vždycky jsem ho měla tak nějak v oblibě, ale spíš kvůli jeho charisma, než hereckému umu. Ale tady předvedl výkon hodný (minimálně) Oscarové nominace (nejen on)... Lesbický vztah mezi Julianne Moore a Anette Benning byl rozkošný a takový... přirozený. Vím, že toto slovo používám v tomto komentáři celkem často, ale ono tento film vystihuje opravdu nejlépe. No já jsem nadšena :)

Děcka si mě získala osobitým podáním paní režisérky (Lisa Cholodenko) a velkým nadšením pro věc. V podstatě vzato, řadí se k žánru pravdivého zobrazení života, ale berou si z něj jen to nejpodstatnější. Snaží se nás mnohem spíše bavit, než nudit (jak mají filmy typu Cvokař v popisu práce). A já mohu říci jediné - konečně to někomu došlo! Čím víc se Děcka od striktního znázornění reality liší, tím více jsou zajímavá. S radostí jim prominu menší disfunkčnost, či chcete li slabší uvěřitelnost. Lisa u mě boduje takřka ve všech ohledech. Charakterově pestrý, kontroverzní a spletitý příběh, který otevřeně brnká na odlehčenou strunu. Stravitelné podání na atraktivitě vůbec neubírá, vtípky jsou akorát. Pravidlo: „Nejdřív zabavit, poté líčit realitu“, by se mělo stát čistě oficiálním. Vznikl tak skvěle napsaný mix, svěží jak hygienický kapesníček. Výhodu má tento snímek i v bravurních herečkách. Jejich výkony jsou tím pravým pojivem a nehledě na logickou pozornost kolem lesbického námětu, to ony drží naděje na nejrůznější ceny. Obzvláště v druhé půlce obstaraly povedenou gradaci, která vyústila v opravdu zajímavé finále. Zametení s jediným podstatným mužem bylo krásné znázornění faktu, že film patří ženám! A i když to primární účel filmu asi nebyl, opět se vznesla řada otázek >na v současnosti tak populární téma<. Od naprosté ignorace, následného prolamování ledu, přes módní záležitost až k lidské potřebě jako takové. Uznání v podobě Oscarů (na kategorii nezáleží) by mohlo přiblížit Hollywood zase o kousek dál otevřenému pohledu na odlišnou sexualitu.

Kids are all right

Jak ta sjíždím filmy, které letos pravděpodobně promluví do různých filmových cen, nemůžu vynechat ani Děcka jsou v pohodě. Tento snímek jsem zaznamenala až v poslední době, ale vcelku mě zaujal. Obě hlavní herečky jsou u mě v pohodě, jejich lesbický vztah jsem jim tady věřila, takže tohle vidím jako plus. Celkově je to takový příjemný snímek, který vás nebude nudit, může se zdát, že téma je kontroverzní, ale na mě to tak vůbec nepůsobilo. Bylo to zvláštní, netypické, nemainstreamové, za což taky chválím. Nevím, jestli se někdy podívám znovu a na jak dlouho si ten film budu pamatovat, ale službu v podobě příjemné zábavy pro mě odvedl.

Tak to vidím já...

Příjemný snímek, na který jistě nebudete vzpomínat do konce života, místo toho vám udělá radost na nezbytně nutnou dobu a předá nějaké to moudro. Co víc bychom si mohli přát? Vadí mi jen jistá předvídatelnost.