O jehle a niti...

Coco Chanel v této verzi, kterou jsem měla tu možnost vidět, je opravdu dokonale a na míru ušitá verze přesně pro televizní vysílání. Svým zpracováním a spíše „zaláskovaným“ dějem, připomínajícím naivní díla z pera Rosamunde Pilcher, by náročnější diváky, kteří by utratili peníze za lístek do kina, opravdu nenadchla. Ano, jak jsem už řekla, opravdu pochybuji o autentičnosti a pravdivosti tohoto příběhu o tolik známé módní návrhářce, jelikož film se více zabýval jejími „trablemi s láskou“, než její tvorbou. Abych ovšem nebyla tak příliš kritická, tak samozřejmě záchvěvy a lehké poodhalení zákulisí, kdy Coco začínala tvořit, divák uvidí. Herecké obsazení až příliš dokonalé a příliš pasující právě pro ona romantická, přeslazená díla. Postava rozervaného, bohémského poručíka Etienna Balsana byla dokonalou volbou, protože která ženská by při pohledu na takového fešáka nešla do kolen a díky nepříliš lákavému ději je tohle první moment, kdy si většina ženského publika řekne, že to kvůli němu přeci jen ještě nějakou tu hodinku vydrží. Aby to naše Coco neměla tak jednoduché, tak časem zjistí, že se nám zamilovala do blízkého přítele poručíka Balsana a milostný trojúhelník a obrovská zápletka jsou na světě. Tu nám totiž na světlo boží vyskakuje postava šarmantního Boye Capela, který nešetří slovy o nehynoucí lásce, dobře vypadá, má v sobě cosi tajemného a tak mu Coco, po prvotním ostychu, celá žhavá padne do náruče. V podstatě takhle ve stručnosti se dá vystihnout děj celého filmu, který ať byl jakýkoli, tak si dovedu tvrdit, že znám horší díla, ke kterým se daleko více hodí slovo „odpad“, než k tomuto kousku, který mě navzdory všem svým, tolik předvídatelným, minusům docela pobavil a zase tak příliš jsem se nenudila. V závěru mě ovšem naprosto přimrazil ten silně předramatizovaný konec, za který by se ani James Cameron ve svém Titanicu stydět nemusel a dokonce bych řekla, že se i s celým mrznoucím Jackem Dawsonem může jít potopit do temných hlubin Atlantiku. Tak jak mi celé dvě hodiny film o Coco Chanel mazal med kolem úst, tak v závěru mě vtáhl do ždímačky, naprosto vyždímal a vyhodil ven v pochroumaném stavu a s divným pocitem. Možná to tak opravdu bylo, možná je to výmysl filmařů, ale v obou případech v divákovi vzbudí divný pocit. V závěru mi nezbývá než říct, že v dominantním motivu romantiky občas zachytíte nitku příběhu, rozhodně vás to nepřivede do naprostého transu ani ve vás nevzbudí odhodlání pořídit si film domů, ale nudit, vysloveně nudit se u něj nebudete. Doporučuji spíše ženskému publiku, ne že by to pánové nepobrali, ale pokud se v některém z nich neskrývá kousek ženského, citlivého srdce, tak ho nepochopí, toť můj názor. Já, když opomenu, jaká díla už jsem viděla a že něco málo o filmech vím, tak se mi Coco Chanel líbila, bylo se na co a na koho dívat, a pro příjemně strávený večer se tento film hodí opravdu dobře. Dávám 60%, protože si je opravdu zaslouží, i když je z těch jednodušších, lehce zapomenutelných filmů…