Divácky hodně vděčný snímek(zvlášť k evropanovi o dost vstřícnější než většinou japonské snímky bývají).Řeší se tu téma korejské komunity v Japonsku(což je problematika pro většinu lidí zcela neznámá) a je to podáno velmi dravým,neklišovitým a svěže působícím způsobem.Režisér používá klipovitý střih,nejrůznější zrychlování,zpomalování či úplné zmrazování záběrů,ovšem v pravou chvíli umí zvolnit a ty dojemnější,intimnější momenty si tím pádem může divák patřičně vychutnat.Chválím i prolínání časových rovin a občasnou nedořečenost některých scén,kdy jejich význam pochopíte až později.Nepozorné diváky to možná odrovná,ale ty vnímavější to naopak potěší a velmi dobře vtáhne do děje.Zajímavé bylo,jak se s postupující stopáží diametrálně měnila atmsféra filmu,aniž by to ale rušilo divákovy pocity.Ze začátku režisér nasadil hmor až infantilní(což je věc,které úplně nerozumím a která mi občas při sledování asijských-především japonských-filmů trochu vadí),ale potom se značne zklidnil a začal pořád vtipnou,odlehčenou,ale také poutavou formou ukazovat každodenní strasti mladého japonského korejce,který se s diskriminací vlastní osoby vyrovnává dost agresivním způsobem.Člověk se dobře baví,takže když přijde další zvrat a film se přehraje do naprosto vážné roviny,je to pro diváka šok,který ho opravdu zasáhne.V kině v ten moment nastalo hrobové ticho,do kterého se postupně začínalo ozývat decentní pobrekávání některých divaček.Nakonec režisér zahrál znovu na vtipnou notu,ale všechny tyhle změny v náladě působí naprosto konzistentně.Na závěr bych ještě pochválila mladého herce Yósuke Kubozuka(nebo jak se to sakra skloňuje...),který v ústřední roli předvedl famózní výkon.Běž! můžu dopručit každému,kdo v japonské kinematografii doposud nenašel zalíbení,ale chce jí dát ještě jednu šanci.