INFORMACE O FILMU

Britský snímek, který vypráví o málo známé stránce historie nacismu - perzekuci homosexuálů v hitlerovském Německu. Film jako svou prvotinu natočil britský herec Simon Mathias. Předlohou se stala divadelní hra spoluautora scénáře Martina Shermana, která slavila úspěch na pódiích newyorské Broadwaye, hudbou snímek doprovodila skladatelská hvězda Philip Glass. Asi nejširší publicitu filmu získalo obsazení zpěváka skupiny Rolling Stones Micka Jaggera do role stárnoucího transvestity ( vždycky jsem věděl, že v sukni vypadám lépe, k tomu říká rokenrolová hvězda). Bent (slangový výraz pro homosexuála) vypráví příběh židovského playboye Maxe (Clive Owen), který žije se svým přítelem, tanečníkem Rudim, ale nevyhýbá se ani příležitostným známostem. Jeho osud dramaticky změní takzvaná noc dlouhých nožů, v nížv roce 1934 vyústily mocenské rozpory v nejvyšších patrech nacistického vedení. Jako jedna z oficiálních příčin krvavého zátahu na špičky jednotek SA byla uvedena v podstatě neskrývaná homosexualita velitele této polovojenské organizace Ernsta Röhma. Ten se obklopoval podobně orientovanými chráněnci. Maxe a Rudiho razie zastihne na nevázaném večírku v berlínském domě transvestity Grety (Mick Jagger). Oběma hrdinům se však podaří uprchnout a následuje dlouhá a efektně dramatická scéna jejich pronásledování. Uprchlíci jsou dopadeni a transportováni do koncentračního tábora Dachau. Max se sadistické strážné pokusí přesvědčit o tom, že není homosexuál, ale jen obyčejný Žid. Domnívá se totiž, že úděl lidí s růžovým trojúhelníkem zvrhlíka na vězeňské uniformě je ještě horší než těch, kdo byli označeni žlutou hvězdou. Max proto musí před zraky dozorců svou heterosexualitu prokázat činem (znásilněním mladé dív ky), Rudi transport a kruté bití nepřežije. Otrocká práce v táboře svede dohromady Maxe a dalšího vězně Horsta (Lothar Bluteau). Čas, který tráví vysilujícím rozbíjením kamenů, si zpříjemňují dlouhými rozhovory a vzniká mezi nimi víc než jen přátelské pouto. Jejich vztah však nemůže dojít tělesného naplnění, během práce jsou neustále pod dohledem dozorců. Za vrchol filmu je považována scéna, kdy Max a Horst společně dosahují tělesného ukojení, aniž by přitom dělali cokoli jiného, než hovořili. V závěru filmu se pak hlavní hrdina přihlásí ke své sexuální orientaci, již se předtím snažil zamlčet.Zámořská kritika přijala Benta dosti nejednoznačně. To, že se filmaři vůbec začali zabývat tématem nacistické perzekuce gayů, považuje za záslužné. Mathiasův snímek však podle recenzentů zdaleka nedosahuje emocionálního účinku divadelního provedení Shermanovy hry. Za slabinu filmu kritika označila až vypočítavou efektnost některých scén.V druhé půli je Bent údajně naopak monotónní, představitelům hlavních rolí ani režisérovi se nepodařilo vnést do zachycení ubíjejícího stere otypu táborového života náboj vnitřního dramatu. Závěrečná katarze pak podle mínění novinářů vyznívá spíš jako úlitba diváckému vkusu než výsledek Maxovy osobní proměny.

Ondřej Štindl - Lidové noviny

ŠTÁB

Režie: Sean Mathias
Scénář: Martin Sherman

OBSAZENÍ

  • Český název
  • Původní název
  • Země původu
  • Rok výroby
  • Délka
  • Žánr
  • Premiéra
  • Česká premiéra
  • Bent
  • Bent
  • Velká Británie
  • 1997
  • 108 minut
  • Drama / Válečný
  • 4. 10. 1997 (před 21 roky)
  • Neznámo kdy, ale už byla