různé roviny chování člověka v různých dobách a situacích,pro mne bylo nejlepší ukázky různorodých krajin a vliv člověka na ně.

Osudový film

Můj nejoblíbenější film. Myslím, že diváci se u tohoto filmu rozdělí na dvě skupiny: 1) ti, kteří mu rozumí a milují ho 2) ti, kteří ho budou hanit a vykládat, že je to blbost...

Zamilovala jsem se již do traileru v listopadu 2012 a pak jsem šla 7. prosince do kina s takovým očekáváním, že nechápu, jak celý film mohl být ještě lepší, než jsem si myslela.
Je to osudový film. Takových vidíte pár za život, každopádně troufám si tvrdit, že film takového formátu již nespatříte.
Na mě tu fungovalo jako osvícení, celý život mi najednou do sebe zapadal. Doslova mi některé věty vyráží dech. Navíc je v díle mistrovsky zvládnuta i hudba, což filmu dodává spoustu plusů.

Tento film se pro mě stal jakousi cestou. V kině jsem nechápala, jak tolik pravdy mohli zpracovat (jen) do 3 hodin.

Rozhodně doporučuji. Pro ty, kteří to moc nepochopili: věřím, že v každé další projekci najdete další a další pravdy...

Je to jako hlavolam, který do sebe po několikátém pokusu zapadne a vy z toho budete mít ohromnou radost.

Tom Hanks

Na filmu je zajímavé to velké množství postav, které si zahráli herci v hlavních rolích a pak střih scén. Je to velká podívaná.

Film byl poměrně složitý, sice jsem se v něm obstojně orientoval ale i tak šest různých příběhů v šesti různých časových úsecích to už je trochu silná káva. Každopádně dílo je to poutavé s hlodavými otázky života a smrti a užasnou hudbou (Thomas Bergersen neboli TwoStepsFromHell a skladba Sonera z alba Illusions. Ale také je to rozvláčněné a neskutečně dlouhé což dokazují tři hodiny trvání filmu. V podstatě pohádka pro dospělé a nekonečném boji dobra proti zlu. Lze si všimnout, že každá z těch linii končí vrcholnou bitvou v různých formách avšak končí-li jakákoliv činnost v jakémkoliv životě vždy bojem pak se chci ptát " je-li smrt jen pouhé dveře do dalšího dění a dalších životů, chci tyto dveře otevřít nebo je nechat navždy zavřené ". Za ztvárnění, zpracování, dobrý nápad, hudbu, atd......90%

Poutavé, ale absolutně nestrhující. Různí "filozofové filmu" si tam budou hledat přesahy a myšlenky, možná revoluční vypravěčské postupy, ale když už bych je byl ochotný připustit, tak jsou využity okrajově a jen v náznacích, což je škoda. Viz. zkouška otroka na lodi a neosoul, který obě scény vypráví stejnou perspektivou. (zrovna tato epizoda z něj je velmi povrchní.) Navíc nosná filosofie celého Atlasu jde mimo mě, (věštba viz. Znamení styl hrozná slabota), i když chápu, že orientálně orientovaným Wachovským byla velmi blízká. Speed racer je možná méně rozmáchlý, zato silnější a vypravěčský více strhující. O emocích nemluvě. Zde zůstává nejsilnějším momentem ten v hospodě se Skoty, kteří si vybili síly po prohratém zápase na Anglánech.

Chvilkami zmatený děj, ale pokud to člověk bere jako povídkový film, pak se na to da dívat. Místy nuda a nevíte o co tam jde, ale celkově se na to ještě da koukat. Ovšem ne každý vydrží 3 hodiny sledovat a hledat pozorně, jak ktery příběh zapada do druheho. Nápad je to dobry, ale místy by člověk potřeboval blok a tužku na poznamky, aby se neztratil.

Respekt, bratři

Bála jsem se. (Si to pustit.) Vždycky je to tak - když nějaký film budí tolik emocí a má tak velký ohlas, jsem nedůvěřivá jako rotvajler před krytím. Jeden večer na to došlo. Přiznám se, že jsem se nechytala, intelekt jako bych zapomněla v kočárkárně, pořád mi nebylo jasné, co se to na té obrazovce děje. Můj drahý odpadl po půlhodině se slovy "to radši budu splachovat čas u pasiánsu", já jsem vydržela. Líbilo se mi všechno, i když jsem hodně dlouho nepochopila nic. A pak to najednou začalo do sebe zapadat jako puzzle, dílek za dílkem, a nakonec se vyloupl obrázek, který vůbec nebyl špatný. Oceňuji i relativní happyend. (Jasně, hlavně jsem šťastná, že jsem to nakonec pochopila, takže asi nebudu tak blbá, jak jsem si na počátku připadala.)

Upřímně jsem se zprvu obával, když jsem šel do kina, že se ztratím v množství prolínajících se rovin příběhu. Ale ukázalo se že marně. Atlas mraků byl čitelný, neztrácel jsem se a asi i díky tomu se pro mne stal jedním z nejlepších filmů, které jsem kdy viděl. Tenhle film můžu doporučit, má i skvělou myšlenkovou hloubku. A nemohu opomenout naprosto geniální hudbu a masky. Skvělý film

Atlas

Že by nám skutečně někdo zfilmoval NOVÝ MATRIX?
Možná i ano protože i u něj musite přemýšlet co tím autor chtěl řící.
Atlas Mraků je velkolepé dílo které ukáže směr těm kteří ho stále nevidí aneb vše je se vším spojeno.Vždyt každý náš čin má svuj dusledek v současnosti či budoucnosti.

Jestli mám na něco talent, tak na to, že si vždycky v kině vyberu špatný film. Ne, že by byl Atlas mraků zas tak špatný, ale je tu jedno velké ALE. Nevadí mi filmy, kde divák musí přemýšlet, anebo alespoň dávat pozor na všechno, co se děje. Proto nemám nic proti filmům, kde jsou často k vidění retrospektivní úseky, a dokonce mi ani nevadí, když je děj natočen na přeskáčku. Ale střídat každé dvě minuty 6 různých příběhů v šesti různých časových rovinách a v každé z nich jsou navíc rozdílné postavy – tak s tim, drazí sourozenci Wachovští (nebo chcete-li, tak bývalí bratři Wachovští), jděte do prdele. Možná jste natočili přelomový Matrix, ale s tímhle si tedy na mě rozhodně nepřijdete. Bohužel mám takový dojem, že jsou tu samí přechytralí intelektuálové, kteří si myslí, že viděli něco převratného, a tak tomuhle spletenci fláknou vysoké hodnocení, aby se pak před kamarády mohli chlubit, že viděli a pochopili „chytrý ale přitom složitý“ film, ale pro nás ostatní je to jen chaotická směs několika různých příběhů okořeněná reinkarnací a dalšími filozofickými bláboly. Ano, jednotlivé postavy sice mají shodné charakterové rysy a občas se setkáme i s nějakým odkazem z minulosti (která se samozřejmě ve filmu, aby to nebylo tak jednoduché, stane později), ale to je asi tak vše, co tento snímek nabízí. Viděl jsem to dvakrát (podruhé v domácí projekci ve verzi pro hlupáky – tedy chronologicky) a můžu vám říct, že nějaký slibovaný bombastický závěr, kde se všechno propojí, se jaksi nekoná. Jediné, co stojí za zmínku, jsou masky – proměny jednotlivých herců jsou vskutku parádní. Ale za to já hvězdičky nedávám… Za mě slabých 50%. Mimochodem, taky by mě zajímalo, proč si nájemní zabijáci těch největších světových korporací pro svojí „prácičku“ vždycky vyberou ten nejsložitější způsob. Chlápek sice umí odpálit bombou letadlo, ale postavte vedle něj na půl metru slona a on se netrefí…

100%

Tenhle film není pro hloupí. Ultimátní podívaná, která nese zprávu jako celek ne jako jednotlivé části jako tomu je například u Tarantinova Pupl Fiction.
Nenechte se odradit stopáží filmu, tři hodiny uplynou velmi lehce a člověk pak je ještě dlouho v zamyšlení.

Místo. Čas. Děj.

Atlas mraků je rozhodně zajímavá podívaná. Šest různých příběhů odehrávajících se v různých časech, na různých místech a vyprávějícím stylově, žánrově i obsahově něco zcela odlišného je sestříháno do jednoho filmu, který dává smysl. Už to považuji za umění. Každý z příběhů má vlastní atmosféru: jeden je neuvěřitelně vtipný, další má krásný futuristický vizuál, další je napínavý... a všechny se prolínají, odkazují na sebe, navazují na sebe. To je místy pěkné až geniální, a místy zase strašně prvoplánové. Bylo zábavné odhalovat, který z herců se skrývá pod kterou šílenou maskou, ale v mnoha případech jsem nebyla schopná najít hlubší význam v tom, kdo a proč hrál které role v jednotlivých příbězích. Zvláště ke konci ovšem snímek trpí stejně jako jiné povídkové filmy tím, že se všechny linie musí uzavřít, což zákonitě trvá tak půl hodiny, tedy dlouho. Kromě toho mě moc nebaví (hlavně ve filmech) hledání smyslu života, vesmíru a velkých filosofických myšlenek a zdá se mi, že Wachowští často, a tady zase, předstírají více než v tom skutečně je. Každopádně bylo velmi zajímavé se na Atlas Mraků koukat a určitě si na to ještě párkrát ty tři hodiny najdu, abych lépe docenila neotřelou kompozici.

Cloud Atlas

Je to skoro na devadesát procent, ale ještě tomu u mě chybí poslední krůček, který se těžce zpecifikuje, protože já u umění většinou nemyslím racionálně, ale řídím se pocity a emocemi. Atlas mraků neumím zhodnotit nějak sofistikovaně. Díváte se, máte krásný pocit na srdci, pokud se díváte s milovanou osobou, je to ještě lepší. Všechny příběhy jsou funkčně propojeny, fungují a sdělují nám něco, co víme, ale přesto to chceme slyšet stále dokola. Snímek má vhodný hudební doprovod, oko potěšující výpravu i barevnost a ač trvá skoro tři hodiny, neumí nudit, naopak vás hlavně svým finále uzemní.

Tak to vidím já...

Je to ultimátní zážitek, o tom žádná. A přitom ani trochu "pseudo". Resp. takové to bude jen při střetu s "pseudo" lidmi, ale to nás nemusí trápit. Skrze velmi funkčně odvyprávěné příběhy to zcela vědomě sděluje banální, ale působivou a jen těžko popsatelnou myšlenku, nebo spíš komplexní pocit. Vlastně to nakonec vyhlíží až nevysvětlitelně hladce, což může někoho zmást a stáhnout k nižšímu hodnocení, ale vlastně je to největším kladem. Mezi čtyřmi a pěti, to si musím ještě rozmyslet. Každopádně je zajímavé, že na rozdíl od jiných podobných filmů to funguje pouze coby celek, ne po částech. 85 %