home
Alphaville

NÁZORY K FILMU

avatar uživatele
60 %

Tak to vidím já...

To, co Niccol křečovitě vykřikuje dnes, věděl Godard už před padesáti lety. Velmi mě to táhne ke čtyřem hvězdám, ale princip toho filmu je nakonec mnohem zajímavější než jeho naplnění. Ne že by mě to nebavilo, ale moc mě to nepřekvapilo. Navíc mě nechytla Godardova režie, jež mě jindy tak baví! Nevím proč...

21. listopadu 2012
avatar uživatele
60 %

Dobře. Děkuji. Prosím.

Stále mi nedošlo, proč se tomuhle říká sci-fi, ale budiž (přiřazování žánrů mi prostě nejde). Tohle základní nepochopení ovšem zřejmě stojí na počátku mé neschopnosti ujasnit si, jestli se mi vlastně Alphaville líbil. Bylo v něm totiž vše, od hezkých nápadů a zamyšleníhodných proslovů, po iritující elementy a béčkovou teatrálnost. Strašně se mi líbilo vizuální provedení a vůbec bych nečekala, jak moc se dá s barvou a světly kouzlit v černobílém filmu. Taky mě potěšilo zapojení poezie do trošku klišoidních antiutopických situací. Jen se mi zdá, že tvůrce titulků nezvolil úplně šťastně, když použil původní překlady básní, aniž by je přizpůsobil (Anna Karina promlouvá o lásce v mužském rodě...). Docela mě štval vrchní počítač, který pořád vynášel jakási moudra hlasem staříka s vážnou (a minimálně pro posluchače dost otravnou) chorobou dýchacího ústrojí. Postavy byly vlastně všechny jak vystřižené z nějakého béčkového filmu, v čele s velmi teatrálním protagonistou, který je od začátku uvědomělý, chytrý, schopný, lidský a vůbec tak dokonalý… Stále se ale nemůžu ubránit tomu, že ty střípky myšlenek a originality v sobě mají víc, než to, co se pod vrstvou klišé dobrovolně ukazuje.

21. října 2012