home
Africká královna

GOLDIE FILM

Měsíc s filmy, které mají na svědomí režisérky, je za námi. Povětšinou jsme se věnovali evropským snímkům či snímkům vzniklých mimo Ameriku, tudíž je čas posunout se, kvůli zachování co největší pestrosti, zase jinam. Dnes bude zaostřeno na Africkou královnu, klasické to dílo světové kinematografie, které reprezentuje stále ještě starý (dobrý) Hollywood. A navíc Africkou královnu natočil režisér, jehož jméno samo je symbolem zmíněné hollywoodské éry. John Huston. Všestranný tvůrce, u kritiky nepříliš oblíbený režisér, který ale uměl zaujmout diváky a jehož dílo je různorodé jako on sám.


Při vyslovení jména John Huston se asi mnoha lidem tato osoba spojí s žánrem westernu. Není divu, i přes značný žánrový záběr Hustona zůstává jeho asi nejznámějším filmem Poklad na Sierra Madre. Navíc je to jediné dílo, za nějž získal Oscara. Bylo by však chybou vnímat Hustona jen skrze tento film. Například právě Africká královna ukazuje, že Huston zvládal skoro vše. Na druhou stranu je ale tohle ten důvod, proč byl u mnoha kritiků uvržen v nemilost. Jeho filmy různých žánrů si sice většinou drží vysokou kvalitu, Huston k jejich tvorbě přistupoval poctivě a natočil je velice precizně, ale mnozí mu tyto praktiky mají za zlé. Vnímají ho jen jako dobrého řemeslníka bez špetky vlastní invence. Neříkám, že jsou tato slova úplně scestná, každopádně by bylo škoda nedat Hustonovi šanci a šmahem jej odsoudit. Jeho filmy v sobě dodnes ukrývají jakýsi půvab.

Předlohou pro snímek Africká královna byla stejnojmenná kniha C. S. Forestera, anglického romanopisce, který dosáhl věhlasu díky příběhům týkajících se války a námořnictví. Tato kniha patří k jeho nejznámějším dílům, Hustonova filmová adaptace ji udělala ještě známější. Scénář napsal samotný John Huston, spoluautorem pak byl filmový kritik James Agee. Se vznikem filmu měl ale Huston problémy. Ve společnosti stále ještě panovaly poměry starého Hollywoodu a jeho studiový systém vládl tamější kinematografii. Kdo se chtěl vymykat, narazil na odpor. John Huston si své užil především s předchozím snímkem The Red Badge of Courage, který musel zhruba o hodinu zkrátit, nedostávalo se mu peněz a navíc do jeho filmu zasahovali jeho finanční mecenáši. Získal tím však zkušenosti a ostruhy, dalo by se říci. To mu při natáčení Africké královny určitě pomohlo. Nevyhýbaly se mu ale problémy, které nemohl nikdo ovlivnit – infarkt Ageeho, nemoci herců, potopení lodi, s níž se natáčelo...

Snímek je prvním barevným filmem režiséra, ale například také hlavní herečky Katharine Hepburn. U diváků měl nakonec ohromný úspěch. Svůj podíl na tom má zajisté několik faktorů. V prvé řadě se jedná o adaptaci známého díla. To dílo je navíc dobrodružné, tím pádem atraktivní, což v převedení na film platí dvojnásob – vizuální krásy afrického kontinentu publikum zkrátka uchvátí. Diváci neměli možnost vidět tolik snímků, které by se odehrávaly v exotickém prostředí, jakým Afrika dodnes bezesporu je. Snímek byl zhusta natáčen v londýnských studiích, ale spousta scén se odehrává v reálných exteriérech africké divočiny. V neposlední řadě mají na úspěchu podíl Huston jako režisér, ale především ústřední herecké dvojice Hepburn-Bogart, na nichž Africká královna stojí i padá.

Africká královna je dobrodružný film, ale nečekejte dobrodružství v tom smyslu, v jakém jej známe z dnešních hollywoodských snímků. Je to také válečný film, ale nečekejte střílení, krev a akci. On je to totiž v prvé řadě romantický film s velkou dávkou konverzace. A právě romantika zastiňuje zbývající roviny. Mohli bychom to vnímat jako chybu, ale na druhou stranu to můžeme brát jako jakýsi přídavek k romantickému žánru. Když se navíc zamyslíme, není Africká královna romantická sladkobolně, ale vztah mezi oběma protagonisty mnohdy vypadá jako manželství po třiceti letech. Krásná ironie, humor, špičkování, ale i kyselé obličeje. Přinejmenším.

Snímek vypráví dobrodružství, které na počátku první světové války prožije v Africe ta nejméně sourodá dvojice na světě. Děj se odehrává ve východní části kontinentu, kterou ovládají Němci. Anglická misionářka Rose Sayerová se kvůli okolnostem musí vydat na dobrodružnou plavbu lodí s neotesaným námořníkem Charlie Allnutem. Prchají před nebezpečím. V průběhu plavby se v hlavě Rose zrodí ďábelský plán, kterým by jako správná vlastenka pomohla svému národu. Ani samotná cesta se neobejde bez komplikací. Neustálé nástrahy přírody se střídají s nástrahami lidských nepřátel, vše navíc provázejí vzájemné neshody našich dvou pasažérů. Nebyl by to ale romantický film, kdyby se ti dva přes počáteční nevraživost nestali přáteli a nakonec se do sebe nezamilovali.

Mezi hlavními hrdiny to patřičně jiskří a zároveň jako by mezi nimi hořel dynamit. Jejich vztah je dobrodružnější než sama plavba naskrz Afrikou. Tohle vše je zdrojem spousty komických i dramatických situací, které jsou tím pravým katalyzátorem filmu. Herecký koncert obou umělců diváci samozřejmě uvítali, a to stejně jako fakt, že se oba představili v nezvyklých rolích. Jejich vztah je však trochu nepravděpodobný. Jsou naprosto rozdílní, mají jiný pohled na svět. Vše se ale řídí hesly „co se škádlivá, rádo se mívá“ či „protiklady se přitahují“. Tyto klasické bonmoty ovšem v reálném životě tolik neplatí. Ve filmu je nám dopřán jen krátký pohled na jejich vztah, jak by to fungovalo nadále, nám zůstává skryto, což je na jednu stranu dobře – alespoň můžeme žít v romantické iluzi. Že to tak v životě nefunguje? To je věc jiná. A vlastně no a co, tohle je přece film.

Dvě hlavní postavy naplňují různé charakteristiky. Rose je pravá anglická dáma přísných mravů, ale také zapšklá stará panna, jejíž jedinou potěchou je víra. Nosí přísně sešněrované šaty zapnuté až ke krku, distingovaně popíjí čaj a nesnáší alkohol. Charlie je naopak živočišný. Zarostlý, na první pohled hrubiánský, bezstarostný, miluje whiskey. Při bližším pohledu ale zjistíme, že v Rose se ukrývá srdce dobrodruha a Charlie je vlastně neškodný kliďas. To Rose je nakonec odvážnější a silnější, což by zpočátku málokdo řekl. Charlieho si (v dobrém slova smyslu) naprosto podmaní a sama se stává africkou královnou. Hepburnové padla role jako ulitá, Bogart se vymykal, ale nezahálel. Však také získal Oscara.

Africká královna možná není nadčasovým filmem, čas se na něm podepsal, děj je trochu předvídatelný a nevyhneme se pár hluchým místům, ale je to také koncert dvou hereckých hvězd, na který je radost se dívat. Je tu spousta nezapomenutelných scén, zmínila bych například tu s pijavicemi nebo scénu závěrečnou. Nebudeme ochuzeni o mnoho vtipných hlášek... Mohla bych pokračovat, ale nemělo by to cenu. O filmu se může sáhodlouze mluvit, ale myslím, že vše se dá pochopit až díky individuálními niternému prožitku.

jedním dechem
Možná trochu zastaralý film, ale kvůli hereckým legendám stojí za to ho vidět. Pro fanoušky Katharine Hepburn, Humphreyho Bogarta i režiséra Johna Hustona povinnost.
Aleee
Autor si zatím nevyplnil svoje mikrobio. Zatím se musíte spokojit s tím, že umí číst a psát.