home
Volání netvora: Příběh života

RECENZE FILMU

Juan Antonio Bayona přichází s adaptací knižního románu od Patricka Nesse s názvem Volání netvora: Příběh života. Knižní román sklidil mezi čtenáři úspěch, což nemohlo uniknout filmovému průmyslu, a hle, máme tu dojemné a poučné zpracování.

V příběhu sledujeme strasti a životní překážky dvanáctiletého chlapce jménem Conor. Ten to rozhodně nemá jednoduché. Žije ve velkém domě bez přátel s umírající maminkou a vypomáhá jim přísná babička, s kterou Conor moc nevychází. Aby toho nebylo málo, ve škole si na něj zasedne parta maníků a jeho otec ho navštěvuje jednou za čas. Bydlí totiž v Americe a jeho přítomnost je pro Conora spíše sváteční událost.

Každý se s bolestivou situací vyrovnává úplně jinak. Někdo by sáhl po láhvi alkoholu, někdo dokonce po tvrdých drogách či by šel do lesa s kusem lana. Conor naštěstí vše bere statečně a pomáhá mu kreslení, které miluje od malička. Jelikož chytil vlohy po své mamce, umí to velice dobře. A právě během jednoho večera, kdy dokončuje jednu ze svých malůvek, se objeví netvor v podobě starého stromu nedaleko jejich domu. Netvor Conora pravidelně navštěvuje a vypráví mu tři příběhy, které se dají vztáhnout na chlapcův život a jeho situaci. Conor je za začátku nechápe a ani je vyprávět nechce. Naštěstí je netvor neoblomný a s mladým chlapcem se nepáře. Postupem času ale Conor příběhy dokáže pochopit, a i využít ve svém životě. Netvor chce však i něco po něm. Vyprávět čtvrtý příběh, který je založený na Conorově noční můře, která ho sužuje pravidelně každý večer. A to není pro dvanáctiletého chlapce nic jednoduchého.



Přiznám se, že než jsem dorazil do kina, o filmu jsem toho moc nevěděl. Ukázky jsem viděl, popis filmu četl, ale spíše než drama o těžkém životě mladého chlapce jsem čekal rodinný film. A byl jsem příjemně překvapen. Juan Antonio Bayona se dokázal jemně přiblížit k tématice ztráty rodiče. Je pravdou, že film útočí na city a celkově je vyobrazen v depresivní rovině. Zároveň ale ukazuje pocity, které dítě může prožívat a rovněž způsob, jak se s tím vyrovnat. Přiznejme si to, mluvit o smrti s dětmi není nic jednoduchého. Přesto to je občas potřeba.

Dobře, pochválil jsem téma filmu a jeho myšlenku. Co ale jeho zpracování? Musím ocenit vizuální stránku. Conorova představivost, jeho schůzku s netvorem, působily věrohodně. Navíc, což pocítíte i vy, jelikož v našich kinech se film promítá pouze v originálním změní s titulky, namluvil netvora báječně herec Liam Neeson. Znělo to fantasticky. Mladý herec zahrál svoji roli bravurně a jeho mamka, Felicity Jones, zas nedostala tolik prostoru, aby dokázala, že umí hrát. Je pravdou, že jsem jí ale ke konci už nepoznával. Nu a babička, výtečná Sigounery Weaver špatně ani hrát neumí.



Rozhodně z filmu nebudete odcházet naplnění energií a krásným pocitem, to vám nezaručuji. Přesně tak, není to film na rozjasnění deštivého odpoledne. Ale rozhodně stojí film za zhlédnutí. To, co se netvor snaží Conorovi je totiž smysluplné a i uplatitelné.

Film je přístupný od dvanácti let, takže skutečně se nejedná o rodinný film, ale o příběh, do kterého se musíte vcítit a po té možná utřít i slzy. Přesto všechno se mi moc líbil a zaujal mě a občas si vytvořit úsměv na rtech. A proto ho vřele doporučím dál. Občas jsou takovéto filmy potřeba.

hodnocení
80 %
jedním dechem
Film, nad kterým se musí divák zamyslet a naladit se na jeho hlavní myšlenku. Netradiční téma, které je ale součástí našich životů. Dojemný příběh o tom, jak se s tímto problémem vyrovnává dvanáctiletý chlapec. Jeho fantazie nezná hranic. Vřele doporučuji pro ty, kteří chtějí film s hlubší myšlenkou.
Atticus
Obyčejný redaktor, který má zálibu ve filmech a hledá v nich smysl života.