RECENZE FILMU

Nezávislé romantické filmy to mají docela těžké. Pravděpodobně se nedočkají komerčního úspěchu, ale za to od nich jejich nároční diváci očekávají mnohem více, než od "obyčejného" letního blockbusteru. Originalita, realističnost, kvalitní scénář a režie jsou samozřejmostí, se kterou se pro každý z nich počítá. Ty, které přesto zazáří mají dobrou šanci být jedním z těch filmů, o kterých sice 90% lidí nikdy neuslyší, ale ti, co ano, ho budou vynášet do nebes. Jako kompenzaci si navíc často odnáší všemožná ocenění a uznání. (500) Days of Summer (V češtině 500 dní se Summer - čímž ovšem zaniká dvojsmysl v názvu) patří přesně do této škatulky.

Příběh je ve skutečnosti jednoduchý. Tom potkal Summer, on byl trochu stydlivý, ona až moc živelná, dali to dohromady, nevyšlo jim to a opona... Protože si tvůrci uvědomili, že smutný konec už dnes romantický film nespasí, rozhodli se příběh vyprávět zpřeházeně. Na začátku filmu tedy sledujeme Summer, jak dává Tomovi kopačky. Potom - víceméně chronologicky - sledujeme jejich vztah od začátku až do konce. Příběh je tak příjemně ozvláštněn, že nám ani trochu nevadí, jak jednoduchý vlastně je. Navíc se scénáristé snaží vyhnout nechtěným klišé a příběh vést jinak, než je obvyklé. To se jim sice nepodařilo tak, jako například Reitmanovi v Up in the Air, ale přesto je tato snaha poměrně úspěšná. A přesto nenásilná.

Režisér Marc Webb, který mimochodem debutuje, je plný nápadů, se kterými sice neobjevuje Ameriku, ale přesto jimi dokáže svoje želízko v ohni oživit. Příkladem za všechny budiž scéna, kdy sledujeme zároveň situaci tak, jak by se vyvíjela podle Tomových představ a její reálnou verzi. Nemáme sice pocit, že bychom to ještě nikdy neviděli, ale upoutá to naši pozornost a dá to režisérově myšlence mnohem lepší vyznění. To platí víceméně o celém filmu - skvěle vyzní. Webb nás dostává přesně tam, kam chce. Když máme chápat hrdinovo štěstí, nebojí se roztancovat celou ulici. Když máme cítit smutek, neváhá použít starou dobrou a účinnou scénu: "Ležím uprostřed odpadků, budík zvoní, musím vstát." Je to sice klišé, ale protože si to režisér očividně uvědomuje a netají se tím, funguje to..

Herecké výkony jsou standardní. Romantické filmy nezávislých tvůrců si špatné herce nemohou dovolit, proto je nemá cenu očekávat nebo dělat překvapené po zjištění, že všichni přítomní hrají skvěle. Ano, hrají, ale ne nijak překvapivě, abychom mohli říct, že nějak zvlášť vyčnívají. Možná je to i jednoduchostí postav. Jakkoli se totiž scénáristé škatulkování brání, není to vždy 100% úspěšné. Tom i Summer jsou prototypy romantických hrdinů. Stydlivý a konzervativní mladík a živelná a nejednoznačná dívka. Je pravda, že charaktery nejsou zas až tak ploché, jak by se mohlo zdát, ale přeci jenom nejsou ani nějak obzvláště realistické nebo hluboké. To ale neznamená, že bychom postavám nevěřili - to určitě ne. Jsou to uvěřitelní lidé i přes jisté zaškatulkování a čitelnost. Ostatně ani skuteční lidé nejsou zas tak složití...

Řekl bych, že (500) Days of Summer se soustředí spíš na celkové vyznění filmu a jeho poselství. A právě to mu vychází docela dobře. Jen jsem měl pocit, že pointa filmu byla řečena už někdy v polovině a na konci to působilo maličko jako opakování sebe sama, přesto film v člověku příjemně doznívá a Webbovi nejde než dát za pravdu ve všem, co nám chce říct. Vždycky jsem cosi obdivoval na filmařích, kteří do filmu dokáží nacpat svůj náhled na svět a donutit diváka, aby se s ním podvědomě ztotožnil. Přesně o to se snaží Dny se Summer. Není to skryto dokonale, nicméně to filmu nijak neubírá.

Když o Summer přemýšlím, dochází mi, že ze škatulky nezávislých romantických filmů nijak zvlášť nevybočuje, nic moc do ní nevkládá a neobohatí nás. Možná ale, že se o nic takového ani nesnaží. Dává nám jednoduchý příběh, jasnou pointu, reálné a docela sympatické postavy a několik vždy aktuálních životních mouder. Marc Webb předvedl debut, za jaký se věru nemusí stydět a jeho další projekty nelze než očekávat (bude to právě Webb, kdo se, poněkud překvapivě, ujme režie Spider-Mana.) Z filmu zbude pár hezkých vzpomínek a dobrých pocitů, za což mu můžeme poděkovat.