30. 1. 2019

Ceny Evropské Filmové Akademie 2019

Jaké evropské snímky z loňského roku byly vyhlášeny těmi úplně nej? Pojďte se s námi podívat.

Zlaté glóby jsou rozdány, nominace na Oscary odtajněny a všichni netrpělivě čekají, jak to letos dopadne. Než se však dočkáme slavnostního vyhlášení nejprestižnějších filmových cen, ohlédněme se ještě o měsíc zpět, kdy se sešli akademici starého kontinentu a vyhlásili ty nejlepší filmy z roku 2018 natočené v Evropě. Slavnostní předávání 31. ročníku cen Evropské filmové akademie proběhlo tentokrát ve španělské Seville a v hlavních kategoriích, na které se dnes podíváme, bylo nominováno 29 filmů. Minimálně jednu sošku si nakonec odneslo 7 z nich. A které že to jsou?

vítězné Polsko

Největší počet sošek si tentokrát odnesl černobílý film Studená válka. Vznikl v koprodukci Polska, Velké Británie a Francie a na pozadí 50.let minulého století, v období budování stalinistického Polska a moderní západní Evropy, vypráví milostný příběh zpěvačky Zuly a skladatele Wiktora. Pár je k sobě osudově přitahován, rozdílný původ, politika a jejich povahy jim však neumožňují být spolu. Film natočil Paweł Pawlikowski, režisér, který má na svědomí mimo jiné i oscarovou Idu a který inspiraci čerpal od svých rodičů, jejichž vztah měl podobně turbulentní charakter jako vztah hlavních hrdinů. Studená válka zabodovala nejen v Cannes, kde se objevila jako první polsky mluvený film od roku 1990 a sklidila téměř dvacetiminutové standing ovation, ale má také 3 nominace na Oscara a 4 na cenu BAFTA. Od Evropské akademie si film odnesl celkově 5 sošek – za nejlepší film, režii, scénář, střih a také ženský herecký výkon (Joanna Kulig).

Nejlepší evropskou komedií roku 2018 byl vyhlášen trochu bizarní kousek Ztratili jsme Stalina Armanda Iannucciho. Tuto politickou satiru se podařilo skvěle obsadit a i fakt, že byla dva dny před uvedením v Rusku zakázána, tak trochu dokazuje její kvalitu. Film je také nominován na cenu BAFTA za nejlepší scénář a nejlepší britský film roku.

O evropský objev bojovalo 6 filmů a vítězem se nakonec stalo belgické drama Dívka vyprávějící o Laře, která se narodila jako chlapec a zatímco podstupuje hormonální a chirurgické procedury, snaží se stát primabalerínou. Nadšené ohlasy z Cannes mluví o velmi depresivní a emotivní záležitosti se skvělým výkonem Victora Polstera v hlavní roli. Victor byl ostatně nominován i za nejlepší herecký výkon. Na to, že se jedná o tanečníka, který nikdy před tím v žádném filmu nehrál, je to úctyhodný výkon.

Victor Polster však cenu za nejlepší mužský herecký výkon nedostal. V této kategorii byla konkurence opravdu veliká a ocenění si nakonec odnesl Marcello Fonte za roli Marcella v italsko-francouzském snímku Dogman. Tuto roli měl původně hrát Roberto Benigni, který však svou participaci na filmu odmítl a vida, druhá volba byla možná ještě lepší než ta předchozí. Marcello Fonte se nyní určitě nezlobí, že mu tato role spadla do klína.

Loňský rok se nesl v duchu stého výročí od narození jednoho z nejuznávanějších nejen švédských, ale i světových filmových velikánů Ingmara Bergmana. Do kin se opět podívaly jeho filmy, skoro na všech festivalech se mu věnoval alespoň nepatrný prostor. A o jeho životě vzniklo i několik dokumentů, z nichž jeden si odnesl i cenu za nejlepší evropský dokument roku 2018. Bergman – ett år, ett liv vznikl jak jinak než ve Švédsku a mapuje jeden rok života tohoto režiséra – rok 1957, kdy Bergman natočil dva z jeho nejuznávanějších snímků – Lesní jahody a Sedmá pečeť.

Animované filmy v Evropě umíme. Jejich skladba bývá o něco pestřejší než v zámoří, mimo jiné i proto, že necílí pouze na dětského diváka. Ne všichni animátoři se smířili s nadvládou čistě počítačových animací a jsou ochotni věnovat se jednotlivým filmům i několik let. To je případ i letošního vítěze, kterým se stal snímek Another Day of Life. Příběh polského reportéra a spisovatele Ryszarda Kapuścińskiho z doby, kdy okolo roku 1975 pracoval v Angole, trvalo převést na plátna kin celých deset letech. Práce se ale vyplatila a vy se tak určitě nechte zlákat a spolu s autory se přeneste do občanskou válkou zmítané africké země. Zážitek bude stát zato.

Z hlavních kategorií už nám zbývá podívat se na zoubek jen Ceně diváků. Jejich srdce si v loňském roce získal snímek Dej mi své jméno, díky kterému se proslavil hlavně Timothée Chalamet, jemuž od té doby přistává ve schránce jeden scénář za druhým. O tomto filmu jsme napsali již mnohé, ostatně v loňském roce byl promítán snad na všech větších festivale v ČR, takže minout ho bylo dosti složité.

To je tedy 7 vítězných snímků z roku 2018. Nyní už víte po čem sáhnout, až budete mít chuť na nějaký komornější kvalitní snímek a pokud vás zajímá, jaké filmy vítězům konkurovaly, nepřeskočte následující přehled. Stoprocentně si v něm vyberete i další kousky do vašeho seznamu filmů, na které se chcete v budoucnu podívat.