vjera

Jméno
Věk
25 let
Bydliště
Olomouc / Moravia / Czech Republic / Europe / Earth / Solar System / Galaxy / Cosmos / ?
Twitter
Facebook
Google Plus
Poznámka
Názory
plakát filmu
Moonlight
Moonlight
70 %

"In moonlight, black boys look blue

Moonlight je těžké odsoudit hned z několika důvodů - jste rasista, homofob, či prostě jen nepochopíte těch 8 oscarových nominací a celý ten poprask okolo filmu, který natočit ho běloši, nikdo o něm možná ani neuslyší. Já Moonlight nemůžu odsoudit ani z jednoho z výše uvedených důvodů, spíš jsem ráda, že jsem se na něj díky Oscarům vůbec podívala. Nejedná se o film roku, nejlepší dílo, co jsem kdy viděla a už vůbec si ho nepustím znovu, přesto chápu a cením si jeho kvality. Moonlight jednoznačně stojí na hereckých výkonech a osobě Barryho Jenkinse, který si pro tento příběh dokázal najít správné lidi před i za kameru a natočil citlivý příběh z reálného prostředí o dítěti-teenagerovi-dospělém muži, kterého štěstí v životě nepotkalo ani z dálky. Film je rozdělený na tři části a vždy pojednává o jiné etapě žvota hlavního hrdiny Chirona. První dvě části skvělé (Mahershala Ali hraje i na malém prostoru výtečně), ta třetí mi přišla už zbytečně natahovaná a nejméně uvěřitelná. Přerod hrdiny v rádoby drsňáka ze sousedství jsem jim prostě nesežrala, byť to měla být maska jeho samotného a scénář to odůvodňuje. V kontextu americké kultury úzce spjaté s černošskou komunitou, v kontextu hollywoodského volání po docenění černošské tvorby a rovnosti mezi lidmi bez ohledu na barvu pleti, víru a sexualitu, je jasné, že se jim za oceánem Moonlight trefil přímo na terč a všichni si jeho vychvalováním mohou spravit svědomí. My ve zbytku světa můžeme být rádi, že si vůbec nevybrali špatný film. Minimálně já za to ráda jsem.

17. února 2017
plakát filmu
Noční zvířata
Nocturnal Animals
90 %

Noční zvířata mají hned několik atributů filmů mé krevní skupiny. Není to film, u kterého si příjemně dvě hodinky posedíte a jdete s čistou hlavou domů. Pokud jej rovnou neodsoudíte jako " tu snobárnu Toma Forda", dokáže ve vás pracovat ještě mnoho hodin po závěrečných titulcích. Na všechny postavy filmu se dá nahlížet pod různými úhly a famózní herecké obsazení je mnohovrtevnatosti celého snímku tou nejlahodnější třešničkou na dortu, jakou si divák může přát. Hudba Abela Korzeniowskiho je must-listen tohoto roku. Noční scéna na opuštěné silnici v Texasu je snad ta nejtísnivější, jakou jsem za poslední dobu viděla - ta bezmoc z plátna vysloveně tekla do sálu. Úvodní titulky nemají daleko do nechutnosti a jsou nezapomenutelně originální... a ano, logické. Tom Ford netočí jeden film za druhým a je to dost znát. Výsledný produkt totiž není žádná rychlokvaška útočící na vysoká čísla v box office, ale promyšlený a hodnotný snímek, který má svou vlastní identitu. Možná je to tím, že se v podobných depresivních tématech o vině, lítosti, odplatě a prázdných životech aktérů poměrně vyžívám, ale Noční zvířata mi jednoduše přišla ušitá jako na míru. Tomuhle se říká kinematografie.

1. prosince 2016

Hacksaw Ridge má všechno to, co na filmech nesnáším. Přesto to nedokážu brát jako negativum. Když Gibson natočí film, co hodí vojína Ryana do kategorie PG-13, s tak geniálním citem pro filmařinu a výběr herců (Vince Vaughn jako umít takhle hrát?!), do famózně nasnímanýho závěru hodí hudbu jako je skladba "Praying", tak mu prosím klidně zase dejte toho plešatýho naháče za režii, protože si ji letos stejně nikdo jinej nezaslouží.

18. listopadu 2016
plakát filmu
Cesta
Road, The
60 %

The Road.

Vynikající příběh, který dokáže dojmout a donutí k zamyšlení. Co by se stalo, kdyby nic na světě nebylo jako dřív? Budoucnost by najednou bylo jen šedé nic, boj o přežití... Na film jsem se podívala do hodiny po dočtení knižní předlohy. Nerada srovnávám papír s filmovou páskou. Jde o dvě naprosto rozdílná média, která vzbuzují jiné dojmy a emoce. Cestě dle mého názoru ale více sluší papír. Cormac McCarthy své dílo napsal ve velmi specifickém stylu, který vytváří velkou část emoční nálože, kterou vám kniha nabízí. A to se prostě do filmu nedá přenést. Tam, kde pouhý popis krajiny či myšlenky Otce zanechá hluboký otisk ve vaší mysli, ve filmu se dočkáte jen smutného pohledu na vypálenou zem a bídně vypadajícího Vigga. Neříkám, že to je špatně, jen to není vyčerpávající podoba, jakou by si tento příběh zasloužil. Viggo Mortensem je výborný herec a jeho výkon zde je velmi přesvědčivý, lidský... a jeho oči jsou všeříkající. Hudbu nemohl John Hillcoat svěřit nikomu lepšímu než-li dvojici Cave a Ellis. Jestli někdo dokáže vyprávět příběh pomocí hudby, jsou to právě oni dva (zkuste třeba i soundtrack k Zabití Jesseho Jamese...). Celkově hodnotím filmovou Cestu pozitivně. Neuráží svou knižní předlohu a své poselství nese se ctí. Pokud se vám ale film alespoň trochu líbil, doporučuji spíše knihu. Tu osamělost a beznaděj si člověk prostě lépe zažije v, řekněme, intimní kombinaci kniha-čtenář.

17. února 2013
plakát filmu
Jak ukrást Venuši
How to Steal a Million
80 %

How to Steal a Million.

V dávných dobách, kdy jsem ještě sledovala televizi, jsem kousek tohoto filmu viděla a okamžitě jsem si slíbila, že se mrknu na celý. Trvalo mi to sice dlouho, ale film jsem si rozhodně užila. Audrey Hepburn byla dokonalá, ba dokonce si troufám tvrdit, že i herecky byla na skvělé úrovni! Většinou je totiž obdivována za svou eleganci a velký kukuč a herectví se pak často háže do jednoho pytle se vzhledem... Peter O'Toole se mi poprvé ukázal v mladším světle a role šarmantního a chytrého zloděje/detektiva mu skvěle padla. Zápletka byla na romantickou krimi komedii jako dělaná, herci tomu dávali ten správný šmrnc a osobně jsem si sledování celého filmu skutečně užila. Není nad staré dobré filmy!

25. dubna 2012
plakát filmu
50 %

Somewhere.

Ztraceno v překladu v jiném hávu, ovšem z méně kvalitního materiálu. První polovina je k uzoufání o ničem, dcera v podání Elle Fanning trochu rozvíří vody, nicméně konec je opět nijaký. Ztraceno v překladu zbožnuju a léta jej považuji za svůj nejmilejší film, tudíž by se dalo čekat, že mi příběh osamoceného herce bude opět stačit. Pravdou je, že Ztraceno v překladu mělo jednu velikou výhodu jménem Bill Murray, který ať chceme, nebo ne, umí i ze skromné a nemluvné scény udělat velké divadlo. A upřímně, i ten scénář byl propracovanější... a neohraný. Odnikud někam je důkaz, že by se Coppola měla odebrat do jiných vod. Jinak to akorát povede... inu, odněkud nikam.

6. dubna 2012
plakát filmu
Můj týden s Marilyn
My Week with Marilyn
60 %

My Week with Marilyn.

Michelle Williams není mojí oblíbenkyní, nicméně jsem jí v této ikonické roli dlouho dopředu fandila, protože v ní vypadá jednoduše skvěle. Ona sama ve výsledku působí jako jediný osamocený diamant na jinak průměrném snímku, který za svou poměrně slušnou (a na ono téma dostačující) stopáž nevykreslí v podstatě nic zásadního ze života veleslavné Marilyn. Přišlo mi to jako jedno sklouznutí na skluzavce, které jste si slušně užili, ale ke spokojenosti jich potřebujete víc. Podle mne je to zrovna v případě Marilyn Monroe veliká škoda, protože takové legendy si už z principu zaslouží kvalitní filmy. Smutně konstatuji, že Můj týden s Marilyn "neurazí". Smutně proto, že "neurazí" bývá čas od času ještě horší, než když film nazvu odpadem roku.

3. dubna 2012
plakát filmu
50 %

Eat, Pray, Love.

Kdyby zábavné pojídání italské kuchyně, nudné modlení v Indii a americky klišoidní milování na Bali trvalo alespoň o půl hodiny míň, jednalo by se o docela příjemně exotickou romantiku k odpočinku od všedního dne. Takhle je to jen natahovaná a rádoby psychologická sonda do duše spisovatelky, která zapomněla, co je to milovat a být sama sebou. Jejímu proslovu v neapolské pizzerii každopádně tleskám.

11. března 2012
plakát filmu
Muži, kteří nenávidí ženy
Girl with the Dragon Tattoo, The
90 %

Výborné.

Řadím se mezi fanoušky knižní předlohy a švédská adaptace, přiznávám, mě poněkud zklamala. Z Fincherova záměru točit americkou verzi jsem byla zpočátku docela rozpačitá, ale po obsazení Daniela Craiga a prvním traileru jsem se začala těšit jak malá holka. David Fincher mi opět svou precizní prací vysloveně učaroval a ty skoro tři hodiny v kině uběhly jako voda. Příběh znám již téměř zpaměti a přesto jsem děj nenasytně hltala. Prvním velkým pozitivem je role Daniela Craige. Mimo fakt, že je na něj radost pohledět jako na kus krásnýho chlapa, taky báječně hraje a role Mikaela Blomkvista mu na míru sedí (čtenáři jistě pochopí). Když si vzpomenu na jeho švédského kolegu, je mi hned do breku... Dále mě uchvátila kamera, které si všímám jen ojediněle, ale když už si všimnu způsobu, jak snímá obraz, většinou jen a jen v dobrém. Hudba opět bezkonkurenčně korespondovala s obrazem a dějem, stejne jako u The Social Network. Samostatně zní jako špatný vtip, ale ve spolupráci s filmem je dokonalá. Úvodní titulky jsou úchvatné, skvěle sedí k filmu a ještě mají "šťávu", což v ostatních filmech běžne chybí. Rooney Mara alias Lisbeth Salander pozitivně překvapila. Měla jsem pochybnosti, zda jí roli uvěřím (Noomi Rapace nasadila laťku docela vysoko), nicméně mě svým výkonem velice potěšila. Prvně působila velmi nesympaticky, nelidsky, odpudivě, ale ke konci snímku jsem ji viděla úplně jinýma očima. Zkrásněla, až jí to šlo vidět na očích... A to je dobře! Přesně takhle má Lisbeth působit, takto se má vybarvit. Rooney byla rozhodně výborná volba. Fincher natočil jednoznačně vynikající adaptaci. Z mého pohledu jakožto předlohy znalé divačky se jedná o bez mála geniální film. Nebudu se vciťovat do role neznalce, je mi jasné, že pro takové jedince je tento snímek jako oříšek - vidí, jak vypadá, ale neví, co je uvnitř. Osobně jsem z celkového pojetí a zpracování nadšená. Když si šel Blomkvist koupit sendvič a kafe, musela jsem se pousmát (v knížce to byly snad jediné živiny hlavních hrdinů, pozn.). Když Harriet objevili v Londýně a ne v Austrálii, nevadilo mi to. Drobnost sem, drobnost tam. Můj čistě subjektivní názor je ten, že lepší adaptaci aby člověk pohledal. A lepší film zrovna tak. Osobně doufám, že se Fincher chopí i dalších dílů. Ať už nyní, nebo za pár let. Budu totiž upřímně zklamaná, pokud by se takhle výborně načatá trilogie utnula hned na začátku.

20. ledna 2012
plakát filmu
50/50
50/50
70 %

Zajímavé, a dokonce i přes své téma příjemné, komediální drama, které u mě zabodovalo převážně svou potlačenou slozopudností, což vyvrcholilo hlavně v závěru, který jsem teda já osobně čekala naprosto opačný. A je mi jedno, že to všem přišlo děsně předvídatelné. Joseph Gordon-Levitt mě na 50/50 nalákal a svým sympatickým hereckým výkonem mi správnost mé volby potvrdil. Rozhodně je to nadějný mladý herec a upřímně mu fandím, ať získává stále tak kvalitní role. Seth Rogen je kapitola sama pro sebe. Moc si spolu nerozumíme, ale přesto se na jeho filmy z různých důvodů dívám. V 50/50 pro mě byla jeho přítomnost vysloveným překvapením a bude mi dlouho vrtat v hlavě, jak jsem mohla přehlédnout, že zde hraje... Nicméně jeho typicky vulgární prostředky k ovládnutí prostoru před kamerou fungovaly jako svým způsobem jedinečné koření a uznávám, dodalo to snímku ještě více na netypičnosti. A například taková Anjelica Huston jako maminka mi udělala radost, protože její maminky jsou vždycky výborné. 50/50 je povedený film o smutném tématu, jehož existenci a hrozbu si málokdo z nás připouští, ale přesto si zachoval nadhled, humor a po závěrečných titulcích nezanechá ani jeden vlhký kapesník, natož tak modřinu na citech. Jenom lehce nechápu, proč takový film nejde do české distribuce...

19. ledna 2012
plakát filmu
Happy, Happy
Sykt lykkelig
80 %

Sykt lykkelig.

Zkusit občas i neanglicky mluvený film rozhodně není na škodu. Happy, Happy je velice jednoduchý film. Čtyři hlavní postavy, dva manželské páry, žijí v zasněženém zapadákově, vychovávají každý po jednom dítěti a jejich vztahy padají k zemi jako ty sněhové vločky. Jejich životy snad kromě pravidelných návštěv, večeří, her a zpívání ve sboru postrádají nějaké vzrušení, dobrodružství... a stane se to, co je velmi lehké očekávat - nevěra. Atmosféra snímku je zajímavá - mezi páry to skřípe jak jen to jde, cítíte to napětí a že za chvíli něco vybouchne, ale přesto je optimistický a vtipný. Žádné srdceryvné dialogy, žádný kýč, decentní scénář, příjemná režie, nenucené zakončení, uvěřitelné herecké výkony a skvělá atmosféra umocněná životem takřka na samotě. Pro mě osobně jeden z nejlepších filmů tohoto roku a milé překvapení zároveň.

20. prosince 2011
plakát filmu
Lidice
Lidice
50 %

Výpravný velkofilm? To sotva! První polovina připomíná televizní film nejtěžšího kalibru, druhá si naopak hraje na něco, co jsme viděli už milionkrát v jiných válečných filmech. Rodenův potenciál zavřel scénárista Mahler do chládku už na papíře, stejně jako jeho postavu. Osobně to považuju za ohromnou škodu. Vždyť se dalo tolik těžit už jen z jeho psychického vývoje po zabití svého syna, navíc ta postava je zajímavá už z principu a historického kontextu.... Dojákové pobíhání po zasněžené planině, kde Lidice před vypálením stály, prostě nepovažuji za naplňující a ojedinělý zážitek. Film je technicky pěkně zpracovaný, i ty hudební výboje už zaváněly jakousi kvalitou, herci v rámci scénáře nic nepokazili, nicméně se opět a zase jedná o jeden z těch českých počinů, který padá na své nulové originalitě a očividné touze kýčovitě dojmout, aniž by to mělo nějakou větší hloubku, a nesloužilo to jen jako důvod pro střední školy k výletu do kina místo vyučování. Kdo ví, jak by si s tím poradila Alice Nellis, nicméně Petr Nikolaev se u mne zapsal tak jak snad všichni čeští filmaři - NIJAK. 50/60%

18. prosince 2011
plakát filmu
Annie Hallová
Annie Hall
80 %

Allen pošesté.

Musím uznat, že na tak dobře napsaný film se kouká jedna radost. Woody Allen mne velice potěšil a ačkoliv ho nepovažuji za mnou výrazněji oblíbeného či snad geniálního režiséra, svou Annie Hallovou si u mě především upevnil pozici filmaře, jehož díla stojí za podívání a vždy mě něčím pobaví. V tomto případě jsem se bavila opravdu skvostně. Allen z naprosto obyčejné zápletky vykouzlil vtipný a svěží film, který působí překvapivě přirozeně, i když využívá skoro neskutečné prvky. Má to myšlenku (úvodní a závěrečný monolog), poznatky ze života jsou vtipné, ale zároveň pravdivé. Co chtít víc? Výborná oddechovka a zároveň pobídka ke sledováné další "allenovky".

5. prosince 2011
plakát filmu
Půlnoc v Paříži
Midnight in Paris
50 %

Midnight in Paris.

"Allenovky" mi již tradičně unikají a z těch nejslavnějších jsem neviděla ani jednu. Mám vůli to napravit, nicméně se pokaždé dokopu pouze a jen k jeho novějším, evropským kouskům. Půlnoc v Paříži mě lákala už jen z toho důvodů, že se odehrává v Paříži, tedy městě, kterému filmové plátno nesmírně sluší, a i když je opředeno notnou dávkou kýče, stále dokáže okouzlit. Přiznám se, že atmosféra je nakonec opravdu to jediné, co mi tento film skutečně přinesl. Neustálé debaty o umění a dobách dávno minulých mě nudily už minimálně v polovině snímku (a to mám umění, ač laicky, ráda). Poté přišel na scénu famózní Salvádor Dalí v podání Adriena Brodyho, který mě během tří minut stihl rozesmát a zcela předefinoval mé asociace ke slovu "nosorožec". Ostatní herecké výkony se mi zdají, jak se říká, nemastné-neslané, ba dokonce mám pocit, že se představitelé hlavních rolí do tohoto filmu vůbec nehodí. Nemůžu se objektivně vyjádřit k tomu, jak moc je tohle Allen, ale dle mého skromného mínění má tento režisér na víc. Nebo jeho "golden age" je už taky pouze záležitost minulá a nenávratná. Zabalit ne příliš inspirativní scénář do hávu krásné Paříže a snivé hudby mi přijde jako laciný trik na diváka, který pak možná vyjde z kina s nostalgií, ale stejně si nakonec uvědomí, že viděl mnohem lepší filmy a znovu si Půlnoc v Paříži už nepustí. Za mě tedy čistě průmerných...

15. listopadu 2011
plakát filmu
Americké psycho
American psycho
60 %

American Psycho.

Nemohu se zbavit pocitu, že i nadálým odkládáním shlédnutí tohoto snímku bych v podstatě o nic nepřišla. Možná jsem byla příliš plna očekávání, že film se slovem "psycho" v názvu bude opravdu ojedinělá sonda do pochroumaného lidského ducha... Přišlo mi to ve stylu "Čau, jsem Patrick Bateman, rád zabíjím lidi a ukážu vám, jaké nástroje a metody k tomu používám." Tečka. Žádné hlubší nahlédnutí do jeho duše (např. pomocí vnitřních monologů využívaných třeba v seriálu Dexter, což je perfektní metoda pro příbehy s vrahy) a nulové budování napětí a atmosféry. Dobře, atmosféru film určitě má, ale po celou dobu stejnou, což mi přijde u filmu s podobným námětem jako nesmyslná chyba. Měla jsem pocit, že se dívám na sled jakýchsi epizodek z práce, restauračních a bytových zařízení, které nemají jasnou spojovací linku, tedy to, co buduje napětí a atmosféru. Jako jediné zmínky hodné plus považuji již tolikrát zmíněného Christiana Balea, který mi o sobě potvrdil jednu zásadní informaci - v "předbatmanovské" éře byl skutečně kvalitním hercem, nyní si na něj mnohdy jen "hraje". Jako Patrick Bateman předvedl hodně přesvědčivý výkon, který jako jediný táhl celý film kupředu. Mé střední hodnocení je tedy převážně jeho zásluhou, ještě vedle té zvláštní (ač nestupňované) atmosféry.

5. října 2011
plakát filmu
Útěk ze Sibiře
Way Back, The
70 %

The Way Back.

Útěk ze Sibiře je jeden z těch zapeklitých filmů, co mám tak moc "v oblibě". Na jednu stranu z něj mám plnohodnotný zážitek, který je v podstatě ojedinělý, na tu druhou mě nesmírně štve, že je to zase jen nenápadně zabalený Hollywood s nálepkou "podle skutečných událostí". Peter Weir musí být nicméně svým způsobem génius, když dokázal natočit film tak podmanivý ve své jednoduchosti a zároveň odsouzeníhodný svým schématickým příběhem, který jen mění aktéry, čas a prostředí. Už jenom využití jazyků v tomhle filmu bylo příliš laciné, natož potom celá úvodní pasáž z gulagu, která snad měla jediný účel - načrtnout zabedněným divákům, co to ta věc na "g" vlastně je. Abych ovšem nepůsobila příliš negativně, musím zdůraznit, že Útěk ze Sibiře se mi jinak líbil. V prvé řadě má výborný soundtrack, působivě nasnímané lokace (tedy hlavní hrdinku snímku) a kvalitní herecký základ (u mne zabodoval překvapivě hlavně Ed Harris!). A co mě hodně fascinovalo, bylo zvláštní rozdělení poutavosti pro diváka mezi děj a to, co vlastně vidíme skrze kameru. Dvouhodinový snímek, který vypráví silný lidský příběh a zároveň jej odstrkuje dozadu, je... inu, ojedinělá záležitost. Výsledná kalkulace mi vychází na 70% - kvalitní film, který jakýmsi osobním kouzlem překrývá svou lacinost v příběhu.

4. října 2011
plakát filmu
Drive
Drive
90 %

Doma mi ležel volný lístek do kina, jehož platnost už měla brzy vypršet, a vlastně jen díky tomu jsem se donutila na "něco zajít". Výběr byl pro mě těžký, protože můj vztah s filmem prožívá krizi a o lákavosti programové nabídky raději pomlčím. Nicméně jsem se z důvodů kladného hodnocení a docela slušného traileru rozhodla pro Drive. A dobře jsem udělala! Nebudu sobě ani vám lhát, tenhle snímek mě popadl a vůbec mě nechce pustit. Občas je dobré se podívat na film s nulovým očekáváním a vše ponechat přirozenému vývoji. Nicolas Winding Refn je jméno, které zaprvé nabízí otázku, jak ho vyslovit, a zadruhé ho valná většina z nás slyší nebo čte úplně poprvé v životě. Co ale tento dánský rodák dokázal udělat s příběhem, který v podstatě nenabízí nic dechberoucího ani originálního, je skutečně chvályhodné. Genialita Drive spočívá v detailech, postupném vrstvení složek děje, atmosféře a jen letmém zachycení osobnosti Řidiče. Záběry na noční americké velkoměsto jsou na filmu snad to jediné americké. Refn totiž pojal zdánlivě okoukanou látku samotářského "drsňáka" v kolotoči zločinu a lásky neamerickým způsobem, skoro až artově a umělecky. Souhra kamery a hudby dává každé scéně přesně to vyznění a hloubku, které potřebuje. A jak je psáno v recenzi Karla Ryšky, o scéně ve výtahu si budete povídat ještě na konci roku jako o tom, co vás nejvíc rozsekalo. Takovou sílu prostě mnohé pasáže Drive mají. Kdo se ale aspoň trochu zajímá o film, neměl by si Drive nechat ujít. Příjemné překvapení roku, kvalitní produkt (ne)americké kinematografie, drsný a dojemný film zároveň, hvězdný reflektor pro vynikajícího Ryana Goslinga a zaručeně perfektní podívaná. Nebojte se a nespoléhejte na náhody, které vás mají přivést ke kvalitním filmům, jako já. Mohlo by být pozdě... a proto šup šup do kina. Drive stojí jednoznačně za to.

24. září 2011
plakát filmu
Soumrak mrtvých
Shaun Of The Dead
70 %

Shaun of the Dead.

Filmy s tématikou zombie mi k srdci nikdy nepřirostly, ale čas od času jsem ochotná se na nějaký podívat. Soumrak mrtvých jsem chtěla vidět především kvůli režisérovi (Edgar Wright), jehož Jednotku příliš rychlého nasazení přímo žeru a Scotta Pilgrima neméně. Jedná se totiž o ten typ komedie, který mi sedí jako šaty ušité na míru. Těžko budu tvrdit, že Soumrak mrtvých je nějak inovativní nebo über-zábavný snímek, ale má šmrnc, spád a pár skutečně skvělých scén (např. házení elpíček nebo "Don't Stop Me Now" scéna). Uznávám, čekala jsem minimálně pecku stejného kalibru jako u JPRN, ale i s tímto slabším výkonem jsem spokojena. Simon Pegg byl tradičně výborný, Nick Frost stále stejný, ale pořád zábavný. Trochu mě zklamala role Dylana Morana. Asi na mě byla příliš slušňácká a umírněná. Přece jen ho znám spíše se skleničkou vína, rozježenýma vlasama, kopou hlášek a v kouřovém oparu, než jako způsobného týpka s brýlema. Mimochodem jsem byla překvapena, jak se ve filmu minimálně mihla půlka hereckého obsazení z Black Books. Soumrak mrtvých bych charakterizovala jako krví nasáklou startovací dráhu Wrightovy kariéry, na níž se ale startuje s vkusným humorem a notnou dávkou britské báječnosti. Mileráda si Soumrak mrtvých zopakuju, třeba i s pivem a Cornettem, což jsou asi dva oblíbené prvky filmů těchto tvůrců :-)

18. srpna 2011

Rushmore.

Wes Anderson je zvláštní režisér, jemuž ne každý přijde na chuť. Mimo tento film jsem viděla Darjeeling a Život pod vodou a musím uznat, že se řadí mezi mé nejoblíbenější komedie. Mnozí tam tu komedii nevidí a neslyší, ale to je jednoduše důsledek ojedinělého druhu humoru. Od Jak jsem balil učitelku jsem ovšem čekala větší pecku. Dle mého názoru je to jen velmi malý odvaz a snímek často působil zbytečně umírněně. Jason Schwartzman je výborný herec, ale docela mi svou rolí "vlezdoprdelky" lezl na nervy. Bill Murray bez komentáře. Pan Herec se vším všudy, který ani nepotřebuje scénář, aby byl vynikající. Celkově vzato je to hodně "andersonovský", zvláštní, originálně pojatý příběh o mladíkovi zamilovaném do své učitelky, ale chybí mu větší vtip. Protože vtip je to, co na filmech Wese Andersona tolik zbožňuju... Pěkný průměr.

30. července 2011
plakát filmu
Harry Potter a Relikvie smrti - část 2
Harry Potter and the Deathly Hallows: Part 2
70 %

(titulky, 2D)

Po včerejšku jsem plně přesvědčena, že za mé slábnoucí nadšení a zájem o celou sérii Harryho Pottera může pan režisér David Yates. Proč? První dva díly pod vedením pana Columbuse byly pohádky pro děti. Vězeň z Azkabanu od pana Cuaróna osobitá a pro sérii zlomová adaptace, pro mne navíc nejlepší filmový díl HP. Ohnivý pohár pana Newella opět osobitý a kvalitní počin. Fénixův řád pana Yatese už ovšem nebyl nic jiného než patlanice na tématiku Fénixova řádu, Princ dvojí krve, uznávám, už přinesl aspoň vydařený humor a atmosféru. U Relikvie smrti 1 jsme doufali, že to je jen nic neříkající příprava na nezapomenutelné finále, které nás přilepí k sedačkám a už nepustí. Já jsem například doufala velmi usilovně. Výsledek? Krom o poznání větší akce je mezi oběma částmi téměř nulový rozdíl. Předpokládá se, že všichni diváci znají knížku jako své boty, smrt jejich oblíbených hrdinů si nezaslouží nic než zkratkovité scény (nebo nejlépe žádné), magicky vražedná vřava v Bradavicích se smrští na zmateně pobíhající studenty a změť kleteb, jejichž původce si můžeme vyčíst třeba ve hvězdách. A souboj, v němž zemře Voldemort je vlastně jen taková třešnička na dortu, z níž si budete pamatovat jen tu pecku. Na okraj bych ještě zmínila, že ty vtipné vsuvky sice fungovaly, ale byly nadmíru nevhodné do atmosféry snímku (můj zcela osobní názor). Abych nepůsobila příliš negativně, zmíním i klady, mezi něž určitě patří hudba, efekty (ty ale považujme za samozřejmost, je to přece Potter), působivá bradavická armáda z kamene a fakt, že při zpětném pohledu na těch deset let s filmovým Harrym je v podstatě zázrak, že se žádný díl nepodařilo po*rat až ke znechucení. Shrnu-li své dojmy, jsou negativní především proto, že jsem jako mnozí očekávala to "něco víc", což nám Yates bohužel nenaservíroval. Pravděpodobně se snažil jít cestou, která snad není schopna někoho výrazněji urazit, ale za cenu ztráty lidskosti a osobitosti. A čím mě poslední Potter zklamal nejvíc? Smrtí Severuse Snapea, která měla být nejdojemnějším momentem celé série a ... škoda mluvit, podívejte se sami. Mohla bych si tady vylívat srdce ještě pěkně dlouho, ale raději se rozloučím s hodnocením, které v podstatě nic neříká, ale udělit ho musím. PS: Rozhodně jsem nečekala, že když se mě někdo zeptá, jaký byl poslední Harry, budu muset odvětit pouhé "jo, dobrý"....

16. července 2011
plakát filmu
Princ a Pruďas
Your Highness
60 %

Your Highness.

Na Your Highness jsem se velice těšila. Dokonce natolik, že jsem zapomněla na otřesně stupidní nudu Travička zelená od stejného režiséra a začala jsem věřit, že tohle bude něco jiného, svěžího, nesmírně vtipného atd. Ano, v rámci možností jsem se nakonec pobavila. James Franco si parodii spanilých a chrabrých princů užíval a já s ním. Zpracování vůbec nevypadalo špatně, scénář si pár vydařených vtípků připsal, ale celkový dojem je bohužel dosti rozpačitý. On totiž není humor jako humor a jedním druhem se může člověk snadno přesytit, obzvlášť, když hraničí s vkusem. A to se, prosím pěkně, řadím mezi tolerantní diváky! Natalie Portman byla jedním slovem "gorgeous", ale vážně nechápu, co dělala v takovém filmu?! Upřímně jsem tímto filmem zklamaná, čekala jsem mnohem větší pecku (nepochybně nebudu sama), ale jak už jsem psala - v rámci možností jsem se pobavila. Bohužel pouze tak...

9. července 2011
plakát filmu
Americká krása
American Beauty
80 %

American Beauty.

Americkou krásu jsem považovala za jeden (bohužel z mnoha) mých filmových nedostatků, nicméně už mohu hovořit v minulém čase. Nedostatek byl a nyní je odstraněn. Upřímně jsem se nenechala navnadit chválou, která tento film obklopuje, ale jménem v kolonce režisér (Sam Mendes) a hlavní rolí Kevina Spaceyho, kterého považuji za mnou až trestuhodně přehlíženého herce. S Americkou krásou jsem ve výsledku spokojená. Kvalitní film s výborným scénářem, Spacey před kamerou neskutečně vládl, Annette Bening mě i při druhém "setkání" potěšila skvělým výkonem, příběh má hloubku i zakončení s pointou. Vypovídá o věcech, které se ve společnosti dějí v různých vrstvách, s různou intenzitou... a to nejen za oceánem. Atmosféra je osobitá. Vzato kolem a kolem, Americká krása je zaslouženě vychvalovaná a osobně si na ni nemohu stěžovat. Krásných a odpovídajících...

28. června 2011
plakát filmu
X-Men: První třída
X-Men: First Class
90 %

FIRST Class!

Mnou snad nejočekávanější letní blockbuster nemohl dopadnout lépe! Matthew Vaughn se opět předvedl jak nejlépe umí a jeho superjízda plná chvály může plynule pokračovat. X-Men mám ráda především z jednoho důvodu - rozmanitost schopností jednotlivých mutantů. Hodně mě mrzelo, že Poslední vzdor a následně Wolverine dopadli tak bídně. Nicméně Vaughn přišel s filmem, který snad dokáže i první dva kvalitní filmy od Singera strčit do kapsy. V kině nebylo vteřiny, která by s sebou nesla nudu. Výtečný vizuál, kvalitní hudební podkres a především poutavý scénář, který je vysloveně přeplněný skvělými dialogy! K tomu všemu moji oblíbenci McAvoy (asi ho miluju) a Fassbender (toho asi taky) s bandou kvalitních mutantů a příjemné agentky Rose Byrne. Kevin Bacon jako uvěřitelný záporák jako třešnička na dortu? Proč ne! Mám pocit, že First Class předvádí, jak má vypadat po všech stránkách vyšperkovaný film. Vlastně mě nenapadá, co bych vytkla. Prostě a jednoduše - X-Men: First Class je dobrovolně povinná návštěva kina pro všechny, co nepohrdají sci-fi filmy. Pobavilo mě to. Rozsemálo mě to. Dojalo mě to. Ohromilo mě to. Nadchlo mě to. A rozhodně chci víc! P.S.: Připravte se na skvělou Wolverinovu momentku. P.S. č.2: Scéna v argentinské hospodě je fakt stylová! Teda... celej film je vlastně děsně stylovej :-)

3. června 2011
plakát filmu
Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna
Pirates of the Caribbean: On Stranger Tides
60 %

On Stranger Tides.

Podlehla jsem tlaku ze strany svých kamarádek a vyrazila jsem s nimi na čtvrté Piráty do kina, ač jsem byla rozhodnuta tak nedělat. V sále jsem usedala se značně kyselým výrazem, protože vyhodit za lístek 150,- a vědět, že mi to za to opravdu nebude stát, moc náladu nezvedne. Po hodině jsem si říkala, že jestli se nezačne něco dít, asi usnu. Pak ale připluly úžasné mořské panny, které mě vysloveně přivedly k životu. Úchvatné, působivé a hlavně originální. Mořské panny jsou novodobými filmaři zbytečně opomíjeny a přitom by se z nich dal vytřískat kvalitní biják! Se stále se blížícím koncem se kvalita nepatrně zvedala a já jsem nakonec z kina nevycházela příliš zklamaná. Rob Marschall za kamerou v podstatě poznat nebyl, snad jen menší okázalostí a velkolepostí děje a o krapet větší propracovaností postav, za což ho nesmírně chválím. Pénelope Cruz nakonec působila věrohodně a příjemně, dokonce jsem jí i tuto anglicky mluvenou roli zbaštila, což nemívám ve zvyku. Johnny Depp je mi svými okoukanými triky na diváka docela protivný, ale párkrát se mu povedlo zacukat mými koutky. Nutno dodat, že se úplná katastrofa nakonec nekonala, rozhodně menší než Na konci světa. Stále si myslím, že se jedná o zcela zbytečný film, který se znovu utápí v trapných chybách a drobných nelogičnostech, které prostě nestrpím ani této popcornové parádě. Nicméně a právě proto, že se se kvalita od poloviny lámala k dobru a za tu vydařenou sekvenci s mořskými pannami, uděluji slušných 60%. P.S.: Proč musejí být v normální verzi scény natočené způsobem pro 3D tak okaté? Například za vše hovořící meče?! P.S. č.2: Počkejte si v kině až do konce titulků, Penélope vám chce ještě ukázat, co našla.

20. května 2011
plakát filmu
Zack a Miri točí porno
Zack and Miri Make a Porno
70 %

Zack and Miri Make a Porno.

Občas mám nutkání se dívat na komedie a je mi jedno, jestli budou stupidní nebo ne. Zack a Miri točí porno zní už podle názvu jako komedie, co si s ničím nebere servítky, což taky dělá. A baví. Je docela zvláštní, že to píšu, protože normálně moc nevychvaluju filmy, v nichž se slova jako "fuck" apod. používají jak na běžícím páse. Zde se to ale více něž jindy hodí a navíc z toho pramení většina vtipu. Elizabeth Banks byla hodně dobrá a chtě nechtě musím chválu připsat i na účet Setha Rogena. A třeba takový producent Craiga Robinsona se svými manželskými problémy mě bavil. Hodně. Je téměř nutností a mou povinností zmínit vynikající scény dua Justin Long & Brandon Routh. Tihle dva na sebe vysloveně strhli pozornost a i když se před kamerou objevili jen na začátku, jsou tím nejlepším, co tento film nabízí! Kevin Smith mě zajímá a hodlám se podívat na maximální množství jeho filmů. Zack a Miri točí porno se mu povedl a i když mám výhrady a není to nejlepší komedie, kterou jsem kdy spatřila, musím ocenit originalitu námětu a to, jak do něj s lehkostí vnesl i dávku romantiky. Sice značně neoriginální romantiky (dva dlouholetí přátelé a po jednom v podstatě vynuceném sexu bum prásk "hrozně jsi mi chyběl" a "miluju tě"), ale i tak dobrá práce zasluhující si pochvalu.

22. dubna 2011