Názory uživatelky Aleee

Profil Strana 1/62 Celkem názorů: 1538

Velký Gatsby

Gatsby

Na snímek jsem se nesmírně těšila. Baz Luhrmann si mě kdysi získal především svým Moulin Rouge. Jelikož jsem navíc nečetla knihu, myslím, že měl film u mě menší výhodu - čtenáři, kteří vidí adaptaci, bývají přece jenom kritičtější. Nevím, jestli jsem včera nebyla v tom správném rozpoložení, ale Gatsby si mě nezískal. Nepovažuji ho však ani, jako mnoho diváků, za snímek, který mě minul. Jeho nablýskanost, pozlátko, kýčovitost mi nevadí. Já mu to baštím. Kostýmy a opulentní večírky byly skvělé a přenesly mě do naprosto jiného světa. Takové filmové úniky já ráda. Jenže co je pro mě největším minusem, je Gatsbyho chladnost. Když jsem u Moulin Rouge či jiných dramatických/milostných filmů plakala, protože jsem se tak moc ztotožnila s jeho hrdiny, je mi líto, že u Gatsbyho se to nepovedlo. A já pořád doufala.

Publikováno: 19. května 2013 | Podtrženo sečteno: 70%

Medvědi / Medvěd

Medvěd

Film o zvířátkách, to je skoro zaručený úspěch, pokud to ovšem není infantilní až debilní či moc americké. Z francouzského snímku Medvěd naštěstí dýchá láska k přírodě i zvířatům, což se na výsledku projevilo. Možná škoda, že je to dojemné více na začátku než na konci, trochu mi chybělo nějaké grandiózní a slzopudné finále, ale i tak jsem si tento příjemný film užila. Mědvědi byli skvělí, my jsme se trochu poučili, trochu zapřemýšleli o vztahu člověka a přírody a všichni jsou spokojení.

Publikováno: 24. dubna 2013 | Podtrženo sečteno: 80%

Hon

Hon

Viděla jsem Vinterbergovu Rodinnou oslavu a tak nějak jsem tušila, do čeho jdu. Věděla jsem, že to bude další severský kvalitní film, který je hoden všech svých poct a ocenění. A nemýlila jsem se. Hon má to, co mám ráda a co u filmů většinou hledám: kvalitní a silný příběh, který je skvělý hlavně díky pevné režii či hercům, úžasně temnou atmosféru a emoce. Ne že by se mi na povrch draly slzy, ale tak silné duševní pochody nezažívá člověk u filmu každý den. Tleskám, nemám zásadních výtek. Takhle se mají dělat dramata.

Publikováno: 22. dubna 2013 | Podtrženo sečteno: 80%

Setkáme se v St. Louis

Setkáme se!

Můj druhý kousek z dílny Minnelliho. Nebojím se říci, že do škatulky Minnelli dobře zapadl. Zpočátku mě zarazil nízký počet písní, ale na druhou stranu musím říct, že jsou docela chytlavé. Snímek má pohodovou a idylickou atmosféru, kterou dotvářejí kulisy, kostýmy a barvy. Trošku naivní, trošku sentimentální, na někoho to možná může působit vyčpěle, ale podle mě Setkáme se v St. Louis svůj záměr naplnil.

Publikováno: 21. dubna 2013 | Podtrženo sečteno: 70%

Sedm statečných

Sedm statečných

Z dílny Sturgese jsem viděla jen Velký útěk a teď Sedm statečných. Nepatří k filmům, které bych vyhledávala, ale jsou dobře hodnocení a náleží mezi klasiku, tudíž jsem se jim nemohla déle vyhýbat. Jenže se mi potvrdily mé obavy. Hudba je krásná a úvodní melodie jasně zapamatovatelná, což je plus, herci jsou výborní, avšak tím u jasně definovatelných kladů končím. To sice neznamená, že zbytek je špatný, ale mám výhrady. Příběh není vystavěn tak, aby udržel pozornost celé dvě hodiny. Všechno je to moc naivní... Nejsem na westerny. Je to zajisté legendární film, ale ne pro mě.

Publikováno: 17. dubna 2013 | Podtrženo sečteno: 70%

EuroTrip

Eurotrip

Dívat se nebyl můj nápad (takové filmy primárně nevyhledávám), ale jednorázovkám na nedělní večer se nebráním. Skoro stoprocentně EuroTrip znovu nezhlédnu, avšak pár úsměvných momentů jsem našla, zveličené stereotypy o Evropě se mi docela líbily a neobjevila jsem nic, co by mě hodně štvalo (i když pár trapných momentů tam bylo). Je to jednoduchý film postavený na jednoduchých prvcích, takřka primitivní zábava (spousta naháčů apod.), avšak v porovnání s "komediemi", kde to kluci a holky chtěj, pořád docela ucházející snímek. Slabších 60 procent.

Publikováno: 15. dubna 2013 | Podtrženo sečteno: 60%

Čas probuzení

Čas

Filmů vystavěných na podobném principu existuje více a většinou jsou všechny tak nějak podobně dobré. Čas probuzení není výjimkou. Kvalitní herecké výkony, správně dojemný příběh, u něhož jsou nám emoce dávkovány v akorátním množství, čili zůstaneme dojati, ale ne znechuceni laciným ždímáním divákova srdce. Opět nechybí ona kouzelná formulka "podle skutečných událostí". Nemám zásadních výtek, bavilo mě to, ač, znovu opakuji, není to nic, co bychom už neviděli jinde.

Publikováno: 15. dubna 2013 | Podtrženo sečteno: 80%

Vodnická čertovina (TV)

Čertovina

Pohádku jsem viděla úplnou náhodou, dobrovolně bych se na ni zřejmě nezaměřila. Uznávám, že je vtipná a svým způsobem ujetá, to hodnotím pozitivně, v pohádce to na mě působí jako přidaná hodnota. Herecké obsazení bylo zajímavé, najde se i nějaké to poučení. Pořád je to ale televizní pohádka se všemi svými zápory.

Publikováno: 26. března 2013 | Podtrženo sečteno: 50%

Deník venkovského faráře

Bresson

Můj druhý Bresson, který určitě nebyl mým posledním, něčím mě totiž fascinuje. Jeho styl není to, co by se mi bezprostředně líbilo, přesto mě jako režisér zaujal a baví. Deník venkovského faráře byl lepší než Dámy z Bouloňského lesíka, které jsem viděla včera. Ne o moc, ne o málo, prostě byl. V Deníku se prakticky nic neděje, ten film nemá děj a příběh, na jaký bývá většinový divák zvyklý. To jsou charakteristiky, které mi normálně vadívají. Tady ne. Naopak jsem si film užívala. Prvotní nesympatičnost faráře se u mě po nějaké době přelila v podivný soucit kombinovaný se zaujetím. Paralela se životem Krista už je jen třešničkou na dortu. Deník venkovského faráře je tak zneklidňující, až se mi líbil.

Publikováno: 21. března 2013 | Podtrženo sečteno: 80%

Dámy z Bouloňského lesíka

Pomsta

Můj první film od Roberta Bressona. Dlouho jsem toužila po tom vidět nějaký jeho snímek. Dámy z Bouloňského lesíka mě nezklamaly. Film působil díky způsobu snímání tak trochu americky (a já mám snímky z této doby a země ráda), přitom v něm bylo ledacos francouzského, poetického, magického. Zdařilá a prachsprostě nekopírující adaptace Diderota. Vynikající ukázka ženské pomsty. Téma lásky zase trochu jinak. Bressonovi určitě věnuji delší čas. Poznat ho asi bude stát za to.

Publikováno: 20. března 2013 | Podtrženo sečteno: 70%

Misery nechce zemřít

Misery

Misery jsem kdysi viděla v úžasném provedení Divadla Petra Bezruče. Filmová verze proto dlouho byla v mém hledáčku. V divadle je všechno expresivnější a více se vám to dostane pod kůži, to ale neznamená, že filmová adaptace Kingovy knihy není skvělá. V podstatě můžu říct, že u snímků dle Kinga nelze šlápnout vedle stejně jako u snímků Roba Reinera. Kathy Bates předvádí skvělý výkon, tak šílenou ženskou člověk jen tak nevidí. Snímek má atmosféru, přináší napětí, graduje, jak má. Nevidím příliš chyb.

Publikováno: 14. března 2013 | Podtrženo sečteno: 80%

Matka

Matka

Pudovkinovu Matku jsem chtěla vidět už dávno, jeho tvorbu znám spíše teoreticky, dosud jsem viděla pouze jeden jeho film. Režisér, s nímž bývá často srovnáván, Sergej M. Ejzenštejn, se mi s mnoha snímky trefil do noty, tudíž jsem byla zvědavá také na Pudovkina. Nezklamal, ale takový Křižník Potěmkin Matka nepřekonala. U Pudovkina více vyniká jednotlivec, jehož osudy se odehrávají na pozadí dějinných událostí a masových scén. Tento rozměr vítám, Veru Baranovskaju mám ráda, role útrpných matek jí sedí. Matka dobře graduje a režisérsky je zvládnuta bravurně, zvláště scéna s ledovými krami se zapsala do dějin kinematografie. Propagandu odpouštím stejně jako u Ejzenštejna, ten film má totiž nesporné kvality.

Publikováno: 13. března 2013 | Podtrženo sečteno: 70%

Spřízněni volbou

1968

Můj druhý film Karla Vachka v jednom dni. Líbil se mi o trochu více než Moravská Hellas, byť jsou ty snímky v lecčem jiné, a tudíž je těžké je srovnat. U Moravské Hellas jsem ocenila hravý formální styl, tady ho musím ocenit také - tu strohost, surovost, naprostý opak prvního. Spřízněni volbou jsou zajímavou sondou do nitra KSČ, svědkem kusu historie, proto by tento film neměl být zapomenut.

Publikováno: 11. března 2013 | Podtrženo sečteno: 60%

Moravská Hellas

Moravská Hellas

Karel Vachek byl a je specifickým filmařem. Moravská Hellas by se dala charakterizovat stejně. Kritický pohled na slavnosti ve Strážnici je zajímavý, líbí se mi hlavně formální stránka filmu - zaujal mě například vyšisovaný obraz, který je metaforou k samotné povaze současného festivalu. Vachek si nebral servítky, přesto mě někteří jeho současníci baví více. Jako alternativa je to však více než přínosné.

Publikováno: 11. března 2013 | Podtrženo sečteno: 60%

Mildred Pierceová

Mildred

Na tento noir jsem se chystala už dlouho. Joan Crawford byla příslibem. Film naplňuje definici žánru, ale přesto je v lecčem jiný. I tak patří k tomu lepšímu. A aby toho nebylo málo, balancuje na hranici dalších žánrů. Mám ráda snímky té doby a země původu, tudíž i Mildred Pierceová se mi do vkusu celkem trefila. Zajímavě budovaný vztah matky a dcery, posedlost dcerou, posedlost dcery penězi. Vcelku originální dramatický příběh, kde není vítězů. Jen poražených. Možná jsem však čekala malinko více.

Publikováno: 5. března 2013 | Podtrženo sečteno: 70%

Barva granátového jablka

Paradžanov

Můj druhý dnešní Paradžanov. Bohužel se naplnily mé nejčernější představy. Stále jej uznávám jako režiséra, který má své pevné místo v kinematografii takřka jisté, avšak to není důvod, abych bezhlavě adorovala jeho filmy, když s nimi, tedy hlavně s tímto, mám zásadní problém. Vidět něco podobného v divadle, budiž. Nebyla bych nadšená, ale zřejmě ani znuděná k smrti. Tady je to jiné. Co z toho, že jsou to vizuální orgie a spousta nápadů, které v době svého uvedení byly v sovětském filmu nové a zajímavé, když je to tak nudné a o ničem. I ten náboženský zpěv mi už za oněch 80 minut lezl krkem. Citáty byly zajímavé a k zamyšlení, ale hledat význam v celém filmu jsem už neměla sílu.

Publikováno: 19. února 2013 | Podtrženo sečteno: 40%

Stíny zapomenutých předků

Karpaty

Lyrické, poetické filmy nikdy nebyly úplně pro mě, proto jsem se Stínů zapomenutých předků bála, i když vím, že Paradžanov patří do zlatého fondu kinematografie. Život na Ukrajině je ukázán se vší pečlivostí a svědomitostí, ač nejsme svědky nějakého kontinuálního příběhu, ale spíše několika epizod, uděláme si hezkou představu o tamějším údělu i folklóru. Dýchne na nás krutost přírody a chudoby, ale i láska. Oceňuji také formu - hra s barvou, kamerou, to vše je velice zajímavé. Jenže přese všechno mě, podle očekávání, tento film nestrhnul. Ne že bych se úplně nudila, ne že bych byla zklamaná, ale není to můj šálek čaje.

Publikováno: 19. února 2013 | Podtrženo sečteno: 60%

Nic nás nerozdělí

Nic nás nerozdělí

Na tento film jsem se dopředu těšila, protože jsem tušila, že se mi dostane toho, co u snímků hledám především - silného příběhu a emocí. Nic nás nerozdělí nezklamalo. Pro mě je to určitě největší doják letošní oscarové sezony, a nemyslím to nijak zle, ba právě naopak. Dechberoucí příběh, u něhož mi ani v nejmenším nevadí, že byl jistě trochu přibarven, vás strhne od počátku. Na emotivní scény není nouze, přesto tu nevidím vykalkulovanost jako u mnoha jiných oscarových kandidátů (myslím to obecně, vykalkulovanost u nich mnohdy pramení nejen z jímavosti). Zdařilé technické zpracování pak působí jako třešnička na dortu. Je to silné drama s atmosférou a neustálým napětím.

Publikováno: 18. února 2013 | Podtrženo sečteno: 90%

Mistr

Master

Hodně jsem se těšila, ale jsem bohužel zklamaná. Nezpochybňuji, že je film Mistr precizní po stránce režijní, herecké, celkově formální, avšak jako celek mě neskonale nudil. To bezobsažné filozofování mi lezlo na nervy, neměla jsem nejmenší chuť vidět za tím něco víc, pokud tam vůbec něco je. Phoenix hrál tak nesympatickou postavu. Bohužel mi začíná být protivná i Amy Adams. Je to škoda. Myslela jsem, že P. S. Hoffman má čuch na filmy, které se mi líbí. Dosud to tak bylo. Snímek nejde divákovi na ruku, to by mi až tak nevadilo, myslím, že nejsem "jednoduchý" divák. Jenže Mistr mě dokonale minul.

Publikováno: 12. února 2013 | Podtrženo sečteno: 60%

Rodina je základ státu

Rodina

Rodina je základ státu je na české poměry kvalitní film, na který se dá dívat bez toho, aniž byste se u každé druhé scény šklebili a ťukali si na čelo. Oceňuji, že se jedná o film odehrávající se v současnosti, a přesto nepůsobí, jako by byl z jiného světa. Vypadá upřímně, vyvolá emoce, které nejsou laciné a falešné. Samozřejmě to není dokonalý snímek, třeba konec je už podle mého názoru mírně nadsazený a nepřesvědčivý, ale i tak je potřeba Rodinu ocenit.

Publikováno: 8. února 2013 | Podtrženo sečteno: 70%

Láska

Láska

Trochu jiná láska. Jestli si Haneke představuje lásku takhle, pak kývu hlavou - taková starost o milovaného partnera je přece samozřejmostí. Snímek je to precizní, ale o to chladnější. Emmanuelle Riva byla skvělá, nominaci jí přeji. Bavilo mě, jak nás diváky Haneke deptá, necháva nořit do temné atmosféry plné zoufalství a nevyhnutelného konce, aktivuje naše myšlenky a probouzí nejniternější pocity. Pomalé plynutí děje k tomu jen přispívalo. Není to film strhující, ale k zamyšlení určitě.

Publikováno: 30. ledna 2013 | Podtrženo sečteno: 70%

Sezení

Sessions

Takhle zvláštní film jsem už dlouho neviděla. V podstatě nevím, co si o něm mám myslet. V průběhu dívání se jsem zažívala rozličné pocity, pocit rozpačitosti, emocionální vcítění, trocha studu, přání všeho dobrého hlavnímu hrdinovi, to všechno bylo mezi tím. Je to takový klasický nezávisle se tvářící doják, který trochu podle útočí na ceny, ale na konci vás stejně dojme. Klobouk dolů před nasazením a odvahou herců, kteří hráli ústřední postavy. Klobouk dolů před tvůrci, již se rozhodli na plátna přivést právě tento příběh, ať už měli jakékoliv motivace.

Publikováno: 29. ledna 2013 | Podtrženo sečteno: 70%

Argo

Argo

Na Argo jsem se docela těšila a konečně jsem se dočkala okamžiku, kdy jsem se na něj mohla podívat. Affleckovy filmy jsou v mnohém dosti podobné, jsou to typičtí oscaroví kandidáti. Když se od tohoto faktu oprostím, když zapomenu na to, že snímek opět kalkuluje s představami Akademie, mohu si film užít. Příběh je to zajímavý, Affleck opět dokazuje, že je mnohem lepší režisér než herec. Já bych tu jeho úpornou snahu tolik neodsuzovala, protože Argo je fajn film, který si, pokud chcete, můžete užít. Má to atmosféru, je to kompaktní celek.

Publikováno: 29. ledna 2013 | Podtrženo sečteno: 80%

Anna Karenina

Karenina

Keiru příliš nemusím, ale tady byla krásná a osudově vypadající. Příběh znají snad všichni, já sama ho však nikdy nedočetla. Na jednu stranu je to možná dobře, nejsem jím zatížená. První polovina snímku je mnohem lepší než zbytek filmu. Vášně a emoce se naplno rozehrávají, bohužel postupem času filmu mírně dochází dech. Konec jsem také čekala více emotivnější. Líbila se mi divadelnost, kterou Wright vytvořil, kostýmy, kamera, barvy, to také stojí za pozornost. Silný příběh ožil v myslím zdařilé adaptaci, která snad nemůže nikoho urazit. Spíše naopak - potěší.

Publikováno: 28. ledna 2013 | Podtrženo sečteno: 80%

30 minut po půlnoci

Zero Dark Thirty

Překvapivě to nebylo tak zlé, jak jsem čekala. Kathryn Bigelow točí filmy naprosto mimo můj záběr, její Smrt čeká všude mě spíše otrávila než zaujala, takže jsem opravdu neměla důvod se těšit. Jedinou nadějí byla má oblíbená Jessica Chastain v hlavní roli. Je to špinavé, což má sice dodat tu správnou atmosféru, ale což na druhou stranu působí vykalkulovaně. Je to chladný, odtažitý a zdlouhavý film. Právě postava agentky CIA mě bavila, její slzy na konci byly jasnou známkou toho, že se tolik let honila za něčím, co v jednom okamžiku zmizelo, a jí zůstala jen vyprázdněnost a pocit, že vlastně promrhala kus života, že nemá, kam jít, co dál dělat... Chválím i to, že Bigelow Američany nijak neheroizuje a nenatočila nechutnou propagandu. Technicky precizní film mi ovšem přese všechno skoro nic neříká, byť umím ocenit některé jeho kvality.

Publikováno: 24. ledna 2013 | Podtrženo sečteno: 70%


Názorů na straně: 25 | Stránek: 62

Kontakt: redakce@kfilmu.net
reklama@kfilmu.net
ICQ 242966579
ISSN 1801-0210