Reuben Tishkoff: To se dřív dělalo kulturně, někoho jste obrali, on vás pak sejmul. Ale Benedict? Až skončíte, ať radši neví, že s tím něco máte, nesmí znát jména, jinak je po vás. Hezky si vás vychutná a pak vás zabije.
Danny Ocean: Tak to musíme opatrně. A pečlivě.
Rusty Ryan: Hm. A s chutí.
Reuben Tishkoff: Jo. Jděte do toho jak magoři. Potřebujete úplně stejný cvoky, jako jste vy sami, hoši. Víte o někom?

Reuben Tishkoff: Přišel, ukrad, a sejmuli ho.

Reuben Tishkoff: Druhá nejúspěšnější loupež. Flamingo rok 71. Než ho drapli, ještě se dokázal nadechnout čerstvýho vzduchu. Ale tři dny potom dejchal jenom hadičkou. Mizernej hipík.

Rusty Ryan: Musím vědět proč. A neříkej prachy. Proč to děláš?
Danny Ocean: A proč ne? Proboha! Protože mě včera pustili z basy, kde jsem přišel o čtyři roky života a protože ty učíš hrát puberťáky poker.
Rusty Ryan: No...
Danny Ocean: Vždycky vyhraje kasino, hraj, jak chceš dlouho, ale kasino tě obere. Jenže, když máš dobrou kartu, vsaď hodně, pak ty obereš kasino.
Rusty Ryan: Tu řeč sis musel připravovat.
Danny Ocean: Nebylo to na tebe moc rychlý?
Rusty Ryan: Néé, dobrý. Moc hezký. Ty puberťáci byli strašní.

Vincent Vega: Nekoukej na mě takhle laskavě, úplně ten pohled cejtím.

Jules Winnfield: Ty vole blbej, co jsi to udělal s jeho podělaným ručníkem?
Vincent Vega: Utřel jsem si ruce.
Jules Winnfield: No tak to sis je měl nejdřív umejt!
Vincent Vega: Viděl jsi přece, že si je meju.
Jules Winnfield: Viděl jsem, že sis je namočil.
Vincent Vega: Myl jsem si je. To svinstvo nechce dolů. Možná, kdyby tu měli solvinu, šlo by to líp.
Jules Winnfield: Myl jsem se stejným mejdlem jako ty a ručník, do kterýho jsem se utřel rozhodně jako vložka nevypadá.

Vincent Vega: Marwine, co si o tom myslíš?
Marwin: Vůbec nevím, co si mám o tom myslet.
Vincent Vega: Musíš si o tom něco myslet. Chci říct, myslíš, že sestoupil Bůh a zasta...
(Ustřelí Marwinovi hlavu.)
Jules Winnfield: Kurva! Co se to děje? Do hajzlu!
Vincent Vega: Krucifix! Doprdele! Já jsem ho střelil do ksichtu.
Jules Winnfield: Proč jsi to proboha uděla?
Vincent Vega: Nechtěl jsem. Byla to nehoda.
Jules Winnfield: Páni, za svou kariéru už jsem toho zažil dost, ale tohle...
Vincent Vega: Uklidni se, jo. Povidám, že to byla nehoda, najel jsi na nějakej hrbol nebo co.
Jules Winnfield: Na žádnej blbej hrbol jsem nenajel.
Vincent Vega: Hele, nechtěl jsem toho parchanta vodprásknout, prostě to najednou vystřelilo. Nevím proč.
Jules Winnfield: Podívej se, jak to tady kurva vypadá, jedu za denního světla městskou ulicí.
Vincent Vega: Nemůžu tomu uvěřit
Jules Winnfield: Tak tomu věř, ty blboune. Musíme to auto někam zašít, oni si poldové občas všimnou auta, z kterýho cáká krev.

Vincent Vega: Co znamenaj ty kecy?
Jules Winnfield: To znamená, vole, že pro mě už je vymalováno. Končím.
Vincent Vega: Ježíšikriste.
Jules Winnfield: Nerouhej se.
Vincent Vega: Do háje, Julesi.
Jules Winnfield: Povídám nerouhej se!
Vincent Vega: Kurva! Co to do tebe vjelo?!
Jules Winnfield: Ještě dneska řeknu Marsellovi, že končím.
Vincent Vega: Budeš mu taky muset říct proč.
Jules Winnfield: Bez obav, řeknu.
Vincent Vega: Jo, a vsadím deset táců, že smíchy padne na prdel.

Jules Winnfield: Měli jsme bejt dávno mrtví.
Vincent Vega: Já vím, měli jsme štěstí.
Jules Winnfield: Ne, ne, ne, ne, ne, to nebylo štěstí.
Vincent Vega: Jo, možná.
Jules Winnfield: Tohle byla boží vůle. Víš, co to je boží vůle?
Vincent Vega: Myslím, že jo. To jako, že Bůh sestoupil z nebe a ty kulky zastavil?
Jules Winnfield: Správně, to je přesně ono. Bůh sestoupil z nebe a ty sviňský koule zastavil.
Vincent Vega: (posměšně) Asi už je na čase vypadnout, Julesi.
Jules Winnfield: Nebuď blbej, vole, a nepodceňuj to, to, co se tu právě stalo je zázrak.
Vincent Vega: Klid, Julesi, to se stává.
Jules Winnfield: Ne! Tohle se jen tak nestává.
Vincent Vega: Chceš tu teologickou úvahu dokončit v autě nebo s poldama v díře?
Jules Winnfield: Měli jsme bejt kaput, kamaráde. To, co se tu stalo je zázrak a já chci, abys to kurva uznal.
Vincent Vega: No dobře, byl to zázrak. Už můžeme jít?

Esmeralda Villalobos: A jak ty se jmenuješ?
Butch Coolidge: Butch.
Esmeralda Villalobos: Butch? Co to znamená?
Butch Coolidge: Jsme Američani. Naše jména hovno znamenaj.

Del Spooner: Kdybych byl škodolibej, tak řeknu: Já jsem to říkal.

Manfred: Kde je to mrně?!
Diego: Ty ho nemáš?
oba: Side!

Sid: Hahá! Já jsem génius! Od teďka o mě mluvte jako o Sidovi, pánu plamenů.
Manfred: Hele, ty pane plamenů, hoří ti ocas.
(Sid začne pobíhat, Diego ho uhasí.)
Sid: Díky. A já ti od teďka budu říkat Diego, ...
Diego: ... pán tvého života a smrti!
Sid: Ooooh!
Diego: Nee. To byl jen vtip, ty malej nekňubo.

(Sjedou ledovou dráhu, nabourají se, Diego vyleze ze sněhu.)
Diego: Páni! Wow! Jo! Dáme si to ještě jednou?! Rgh! Echmechm! Řekni tomu mrněti, ať si dá pozor.

Sid: Naletěl!
(Manfred ho bouchne do hlavy, prcek se směje.)
Manfred: Nechceš toho nechat?
Diego: Udělej to znovu, líbí se mu to.
(Manfred ho znova vezme po hlavě.)
Manfred: Mě se to taky docela líbí.
Sid: (na Diega) Tumáš podrž si ho.
(Diego mu dá pěstí.)

Manfred: Podívej se mu do kalhot.
Sid: Co?
Manfred: No když se vydělá, kam to asi půjde?
Sid: Ti lidi jsou odporní.
Manfred: No tak dělej. Koukni se tam.
Sid: A proč se mám koukat já?
Manfred: Protože ty jsi ho chtěl vrátit! Protože seš malej, bezvýznamnej a protože jinak ti jednu vrazím!
Sid: A proč ještě?
Manfred: Tak dělej!

Manfred: Tady máš toho prcka. Vrátíme ho lidem.
Diego: Hmm.
Sid: Oooh, chudinka tygžík vyžlík učel tlamičku. Chuděrka naše mrňavá.
Manfred: Side, tygžík vyžlík půjde v čele.

Diego: Jsem Diego, příteli.
Manfred: Manfred. A nejsem tvůj přítel.

Diego: To mrně prosím, musím ho vrátit stádu.
Sid: Jó, dobrej pokus, křivozubko,
Diego: Říkáš, že jsem lhář.
Sid: To jsem neřek.
Diego: Ale myslel sis to.
Sid: To je hrozná kočka, čte myšlenky.

Manfred: Když si najdeš družku, máš jí být věrný. Ty navíc i vděčný. Teď už mi dej pokoj.