RECENZE FILMU

Ben Stiller režíruje zásadně méně, než se od něj očekávalo. Už docela dlouho je jedním z komerčně nejúspěšnějších komediálních herců, a takoví mívají často potřebu dokazovat světu, že zvládnou víc než křepčit před kamerou. Stiller, zdá se, tak silné nutkání bořit tabu necítí a komediálnímu herectví se zatím moc nevzdálil. Walter Mitty a jeho tajný život tomu překvapivě není daleko.

Walter pracuje coby archivář v časopisu Life. Je nesmělý, nevýrazný a trochu podivínský. Bojí se oslovit svou platonickou lásku, netroufne si konfrontovat arogantní šéfy a nedokáže si ani pořádně spravovat profil na sociální síti, jak málo rozumí interakcím s lidmi.
Když se chystá poslední vydání jeho časopisu, musí dohledat jistou fotografii věhlasného externisty (Sean Penn), která je však samozřejmě k nenalezení. Což spustí sled víceméně šílených Walterových rozhodnutí, jež ho nakonec dovedou až na druhou stranu světa.

Příběh o zasněném nekňubovi, co konečně začne pořádně žít, se mi spíš než komedií zdá být typickou americkou "indie" náladovkou, ač tu samozřejmě slovo "indie" nemá nic společného s nezávislostí nebo vyhraněností. Znamená, že tu hraje hodně pohodová hudba a hlavním hnacím motorem děje jsou emoce protagonisty, losera tápajícího ve světě úspěšnějších a dravějších.

Když se na film podívám s chladnou hlavou, musím konstatovat, že je v mnoha ohledech velmi lajdácký. Pro pohodovost a plynulost byly obroušeny úplně všechny hrany a nakonec zbylo jaksi beztvaré, i když velmi příjemné nic.

Snímek například stojí na častých Walterových představách, takže jsme neustále na vážkách, nakolik jsou jeho dobrodružství reálná a nakolik vysněná.
Postupně se děje tolik bláznivin, jež natolik postrádají elementární logiku, až jsem přestal mít potřebu se v nich pitvat. Považoval jsem za samozřejmé, že nakonec se hrdina probudí ve svém zaplivaném bytu a zjistí, že se mu to jenom zdálo. Tahle nadreálná linie však nakonec vyplyne do ztracena a já rozhodně nemám pocit, že jde o záměr tvůrců, kdy si nemáme být realitou jistí - spíš myslím, že svůj příběh neuhlídali a prostě se rozhodli nabídnout co nejvíc pohody i přes naprostou nesmyslnost.

Když si děj zakládá na střetu reality a snění, tak ta realita by logicky měla být alespoň trochu "realistická", protože snění ve snovém světě tak trochu postrádá smysl. Ano, jsou režiséři, kteří podobné střety inscenují i na poli velmi stylizované reality. Třeba Tim Burton. U něj se ale realita překrucuje negativně, aby fantazie mohla být tím lákavější a pozitivnější, kdežto Walter Mity postupně strhává mezi realitou a fantazií stěnu, jako by tvrdil, že: "Co si vysníte, se přesně podle vašich představ může i splnit." A pokud má být něco podobného skutečně poselstvím, tak ten film nehorázně lže divákům do tváře, protože takhle to prostě v životě nechodí.

Nemyslím si, že tahle výtka je nepodstatná - naopak věřím, že má potenciál rozbořit celý jinak docela povedený film.

Pochvalu si zaslouží především herci. Stiller, Wiigová a nakonec i můj nepopulární Penn v menší, ale zásadní roli předvádějí rozhodně skvělé žánrové výkony.
Stiller - režisér pak Stillera - herce vkusně doplňuje a střídá scény výrazně přepálené s decentně gradovanými, které povětšinou přesně pasují k danému okamžiku.

Walter Mitty snad až příliš spoléhá na "kouzlo okamžiku". Nesmí se o něm moc přemýšlet, nesmí se na něj klást dlouhodobé nároky, pak snad může být milým zážitkem.

Jde o film, u kterého jsem celou dobu chtěl, aby se mi líbil, proto jsem byl ochotný přehlížet značné lapsy především ve scénáři. Přestože oproti mému předpokladu nakonec nebyly smysluplně zužitkovány.

Autor textu Steve Conrad proslul polovičatými a příliš ambiciózními filmy jako Štěstí na dosah nebo Pan Rosnička, kde mainstreamoví tvůrci dokazovali, že umí zprostředkovat i komplikovanější emoce.
Nutno podotknout, že z těchto tří filmů je Walter Mitty rozhodně nejpříjemnější, a to především díky Stillerově nenuceném, a přitom docela sebevědomém uchopení. Škoda že to samé nejde říct právě o scénáři.