RECENZE FILMU

Disneyovky... ach jo... kde jsou ty časy! Časy, kdy jsem na vás nedal dopustit. Časy, kdy jsem Lvího krále "sjížděl" tolikrát, že byla videokazeta snad úplně vyždímaná. Časy, kdy jste určovaly směr svého odvětví kinematografie. Co je kvalitní, vtipné, nejlepší. Po nějakých šedesáti letech vás sesadili Pixar a Dreamworks. Aniž by jim to dalo nějak zvlášť práci. Doba se mění. Změníte se taky?

Pokud něco dokázala Princezna a žabák, pak jen očekávatelnou pravdu, že 2D "ruční" animace už netáhne. Hlavounům od Disneyho to docvaklo velmi rychle, zřejmě proto dali natočit pohádku dle stejného mustru, jaký využívají jejich klasiky, jen v CGI. Jednoduchý příběh, poselství o síle lásky a přátelství, do děje zapletené písničky a dokonce i to roztomilé zvířátko.
Na vlásku je skutečně ve svojí podstatě retro obalené moderním hávem, které se zřejmě snaží o jakési přemostění mezi "laskavými" disneyovkami a cool 3D CGI animáky. Bohužel tato snaha selhává převážně proto, že je až moc snadné ji odhadnout. "Zakázkovost" celého Na vlásku místy až obtěžuje. I přes technické kvality, které nemohu zpochybnit, není nakonec ani tak zábavné, ani tak krásné a příjemné, jak se snaží být. Nebo je ještě spíš všechno to najednou, což neznačí automatický úspěch.

Nejprve něco k příběhu. Mladá Rapuzel (česky Locika) žije ve věži, kde se o ní stará tajemná žena, využívající magické vlastnosti jejích extra dlouhých vlasů k zajištění svého věčného mládí. Rapuzel si myslí, že jde o její matku, která ji nepouští na krok kvůli jejímu bezpečí. Ve skutečnosti jsou ale jejími rodiči místní panovníci, jež ji bezvýsledně hledají od tragického únosu. Jí na počest vypouštějí v den jejích narozenin stovky lampiónů, které ona vidí z okna věže, moc touží je spatřit zblízka a přemýšlí proč jsou vypouštěny zrovna ten den (čarodějnice, říkejme jí tak, i když nevíme, jestli jde o čarodějnici, jí totiž asi řekla, kdy má narozeniny). Proto se jí hodí, když k ní do věže jednou vyšplhá uprchlý zlodějíček Flynn Rider, jemuž sebere lup a vrátí mu ho jen tehdy, když ji dovede za světly a zpět (čarodějnice na tři dny někam šla). Asi tak nějak se rozehraje vlastně docela jednoduchý příběh, který i přes šílené a s původní grimmovskou legendou nesouvisející zvraty nakonec postupuje přesně tak, jak bychom očekávali. Mně na tom všem ale něco nesedí.

V první řadě neuvěřitelně děsivé vyznění příběhu, které se snaží navázat na tradici, ale zároveň být veskrze moderní. Z čehož vzešla naprosto bizarní pointa, která svojí emocionální prázdnotou a neuvědomělostí dopadu vlastních myšlenek irituje. Alespoň mě. Locika je přesvědčená, že "čarodějnice" je její matkou a "čarodějnice" se chová k Locice jako starostlivý rodič. Z pohledu Lociky jí nechce dovolit odejít, protože jí hrozí nebezpečí (tento úhel pohledu zůstává nezměněn až takřka do úplného konce). Proto se pořád škorpí a dohadují
Potud jde o sympatickou reflexi skutečného života a boje dětí (spíš teenagerů, i když film se soustředí na ty nejmladší) s rodiči o nezávislost a autoritu. Možná až moc přesvědčivou. Locika se s tím totiž nakonec nepáře, vzepře se, uteče z věže, běhá se zločincem po světě mezi opravdu nebezpečnými lidmi... a to vše ještě před tím, než zjistí pravou povahu svojí "matky", tudíž stále nejde o žádný "boj za svobodu nebo o život", ale pouze o jednorázovou radovánku "chci vidět ta hezká světýlka". Za tuto totální vzpouru založenou na nezodpovědnosti si vyslouží dosažení svých cílů a zlá matka je po zásluze potrestána (brutální smrtí, samozřejmě, omlouvám se za spoiler, ale zlo tak v pohádkách prostě končí). Bez jediného záporu, jediné nevýhody, jediného problému si hrdinka vytrucuje vše, co chce, a následky jsou jen kladné.

Locika se za osobou, která ji vychovala, starala se o ní a poskytla jí (za jakýmkoli účelem) bezpečí ani neohlédne a upaluje se svojí láskou za svými pravými rodiči, které nikdy neviděla, a má nám připadat samozřejmé, že si je okamžitě zamiluje a budou žít Šťastně až do smrti. Opravdu jsem jediný, kdo tomu nevěří?
Zmizela naivní princezna toužící po štěstí - první Locičin akt ve filmu je chopení se pánve a pomlácení všeho kolem. I ten roztomilý sidekick pořád někomu hrozí pěstí. Vypadá to totiž vtipně.
Nevím, jestli jsem staromódní, nemoderní, hloupý, prudérní, či něco ještě horšího, ale vyznění tohoto filmu je pro mě naprosto amorální a v životě bych nechtěl, aby si ho vštípilo nějaké malé dítě! Zřejmě teď zním jako nějaký tupý americký ochránce mravnosti - což mě mrzí. Mám rád krvavé akční filmy, mám rád horory, občas si zahraji nějakou tu střílečku a vlastně by mi podobné "zametání" s principem rodičovství a jiných tradičních hodnot, vzhledem k mému věku, mělo být sympatické - ale tohle překročilo hranici.
Tohle je přece pohádka primárně pro nejmenší! Disneyovky vždy vychovávaly. Rodiče na ně vzali své (před)školní ratolesti, aby viděly, jak se k sobě mají lidé chovat, jak si mají vážit svých přátel a tak dále. Na vlásku se snaží o to samé, ale nakonec hlásá přesný opak, protože se to snaží dělat co nejmoderněji. Z boje proti zlu je útěk před autoritou a ze strachu před nebezpečím ohánění se klackem. Představa, že nějaké dítě má doma DVD Na vlásku a kouká na něj obden, jako já koukal na klasické disneyovky, mě skutečně děsí! Bez nadsázky!

Dobře, teď už snad přestanu znít jak patetický moralizátor a vrátím se zpět k filmu samotnému. Ten na dospělého diváka funguje obstojně, nebude se nudit, občas se pousměje nad nějakým vtípkem, ale rozhodně nejde o univerzální multivěkovou pixarovku. Nemůže být ani řeč o funkčnosti tohoto filmu jinak, než jako šidítka pro někoho mladšího, které přetrpíte. Popřípadě pro teenagera, kterému bude imponovat totální vyf**kování rodičovské autority.
Písničky jsou nudné, vtipy okoukané (sexy pohled přestal bavit už ve Shrekovi) a postavy černobílé. CGI animace zabrání jakémukoli návalu nostalgie, což by byla jediná zbraň, se kterou by snímek mohl pracovat. Zároveň se ale sluší uznat, že ani jednou nepřekročí hranici vkusu vtipů a zábavnosti pod průměr, což je také jistá výhra.
Celkově je pro mě ale Na vlásku velký otazník. Spojnice mezi starým a novým přístupem tvoření animovaného mainstreamu mě sice zarazila svým vyzněním, ale to je jistě věc, která napadne jednoho člověka ze sta. Ostatně film má velmi vřelé přijetí jak u diváků, tak u kritiky. Pro většinu jde tedy o velmi příjemné handrkování obalené skutečně pěkným vizuálem. Pro mě však (krom onoho zamyšlení) nezajímavý pokus o opětovné využití klasických postupů, který navíc pro modernost zaprodal tradiční, vysmívané, ale ve své podstatě krásné ideály studia Disney. Aniž by si toho všiml.

PS: S rozpočtem 260 milionů dolarů nejde jen o nejdražší animák, ale i o jeden z nejdražších filmů vůbec. Není to ale poznat.