home
Klauni

RECENZE FILMU

Klauni jsou slušná matlanina a po zhlédnutí se nabízí nekonečné množství otázek. Naštěstí existuje na každou z nich jednoduchá odpověď: Jarchovský. Ten člověk neumí psát, to je věc tak obecně platná a přijímaná snad všemi relevantními osobami, až se zdá neskutečné, že tenhle člověk nejenže učil (nebo stále učí?) na FAMU, ale dokonce dostává další a další zakázky. Má na všechny v byznysu nějaké děsivé inkriminující fotografie, nebo se ho všichni bojí, protože vypadá jako masový vrah těsně před útokem? Nevím. Sám se bojím o tom přemýšlet.


Klauni jsou v mnoha ohledech film, jemuž chcete fandit, ale ve výsledku u přání zůstane. To samé se mi stalo třeba u Křídel Vánoc Karin Babinské. Už jen proto, že režisér Viktor Tauš udělal od svých minulých Sněženek a machrů velký kvalitativní skok. Možná ne ani tak v samotné technické zručnosti, ale spíš v čuchu na námět, který se dá u Klaunů nepochybně považovat za zajímavý, a pak i schopnosti onu technickou zručnost využít, aby byla tak nějak líp vidět. Například v podobě dlouhých záběrů, jichž si teď po Gravitaci najednou každý hrozně všímá.
Příběh vypráví o trojici rozkmotřených přátel (Lábus, Kaiser, neznámý Francouz), kteří před desetiletími dělali v normalizačním Československu velmi slavnou klaunskou trojici, ale nakonec se z lidských i politických důvodů rozešli, jeden z nich emigroval do Francie, jeden zahořkl a poslednímu se povedlo žít relativně spokojený život, ale teď má rakovinu, takže taky smutník.
Řízením osudu se tito tři po letech setkávají, tedy tak nějak, protože... nevím, aby... nevím.

Jarchovský skutečně píše tak uberšpatně, že se mně (ani mým kolegům, kterých jsem se po projekci ptal) nepodařilo rozklíčovat, proč se vlastně (ne)přátelé sešli, kdo vlastně plánuje comebackovou show s kým, nebo i kdo koho nenávidí a proč vlastně. Například Lábus si těžce a trpce stěžuje na Kaisera a chválí Francouze, ačkoliv nakonec se ukáže, že ve skutečnosti je na ně naštvaný přesně naopak, aniž by bylo jasné, proč předstíral něco jiného, přičemž... hele, fakt nevím.
Hrdinové se většinu filmu nepotkávají a žijí své životy - každého vždy na dlouhé minuty opouštíme, abychom během zdlouhavého budování dilemat jednoho zapomněli, jaká jsou vlastně dilemata druhého. Nakonec se to podivně protne a neprotne a ve chvíli, kdy tak nějak zhruba chápeme, proč se všichni navzájem nenávidí (i když spíš proto, že se zkrátka nenávidí dost dlouho, než že by to bylo vysvětleno), se zase ze stejně nepochopitelných důvodů začnou mít všichni rádi a jde se domů.

Pokud o tom filmu nezačnete moc přemýšlet a budete vnímat scénu od scény, pokud zkrátka budete mít na mysli jen jakýsi námět o Klaunech a přijímat budete jen nesoudržné výjevy z jejich budoucích životů, asi se dá nalézt něco jako atmosféra. Protože ony nesmyslné scény jsou opravdu natočeny na úrovni jak technické, tak i herecké (krom Francouze, jemuž to zabil naprosto příšerný dabing).
Jenže jakmile na vteřinu začnete to klubko rozplétat, skončíte špatně, protože tenhle gordický uzel motivací řešení zkrátka nemá.
Skutečně velmi mě láká opět sklouznout k nadávání na Jarchovského. Snad krom Stephena Klovese u Harry Potterů (nebo Konzultanta, recenze v příštích dnech) nebylo nikdy tak očividné, že ztroskotání filmů je vinou scenáristy, zatímco téměř všichni ostatní odvádějí práci od standardní po dobrou. Tak očividné, že si to všichni až moc uvědomují, moc o tom píšou, a já pak vlastně kopu do mrtvoly.

Jenže Jarchovský je opravdu zajímavý případ. Není to typický český packal, vlastně si umím docela představit, že by mohl být dobrým pedagogem scenáristiky, protože si zcela jistě uvědomuje všechny zákonitosti, které se s psaním filmů nesou.
Jenže vyznat se a tvořit je něco diametrálně odlišného. A já první nijak nesnižuji, jako recenzent bych byl sám proti sobě. Jenže Jarchovský se stává oživlým důkazem, že jen proto, že všemu v oboru rozumíte (a jako takový máte čím přispět - v jeho případě třeba právě coby učitel rozvíjející talent druhých), nemůžete si myslet, že to musíte umět rovnou i tvořit. Na tom není nic potupného, jen zkrátka to, co umíte, užívejte užitečným způsobem.
Ano, podle Jarchovského scénářů vzniklo několik dobrých děl (spočítali bychom je na prstech jedné zmrzačené ruky), ale málokdy nabyl člověk dojmu, že za to snímek vděčí textu. Vděčily za to samotnému námětu, zobrazeným tématům a pak režii, hercům... nikdy Jarchovskému. A Klauni ho v tomto nedokáží obejít jako třeba Hřebejk u Musíme si pomáhat, naopak podstupují se špatným scénářem čelní střet.

hodnocení
40 %
jedním dechem
Někdy se i s nekvalitním scénářem udělá dobrý film. Klauni však bohužel tuhle magii neobjevili.
xxmartinxx
Autor si zatím nevyplnil svoje mikrobio. Zatím se musíte spokojit s tím, že umí číst a psát.