RECENZE FILMU

Francouz Alexandre Aja ukazuje věci, které mu může takový Eli Roth a jeho Hostel jen tiše závidět! Hory mají oči. A to i tam, kde byste to opravdu nečekali…

Poměrně rozsáhlá rodinka se vydává na výlet. Klasický rodinný výlet se vším všudy. Matka, otec, jejich dcera se synem a také starší dcera s manželem a batoletem. A také jejich dva vlčáci. Onen klasický výlet se mění ve chvílí, kdy projíždějí pouštní zkratkou a havarují. Auto nelze spravit, mobil nefunguje, nikde nikdo a všude kolem jenom poušť. Poušť s horami, které mají oči! Členové bezmocné rodinky totiž záhy zjišťují, že zase tak úplně sami tu nejsou. V místních opuštěných hornických dolech cosi přebývá a cosi je ohrožuje. Ocitají se v poušti, kde kdysi armáda uskutečnila řadu pokusů s atomovými bombami. Řadu pokusů, při kterých tu byla zasažena i celá řada horníků. Horníků, kteří tu přebývají až do teď. Zmutovaných horníků, jímž až podezřele moc chutná lidské maso…

Než zhlédnete film Hory mají oči, je potřeba si uvědomit jednu důležitou věc. Je to HARDCORE! Zkrátka a dobře: zapomeňte na Texaský masakr motorovou pilou, zapomeňte na Dům voskových figurín a dokonce zapomeňte i na takový Hostel (a to už je co říct!). Film Hory mají oči je tak trochu jiné kafe. Mnohem krvavější, drsnější a hlavně realističtější. To, co v jiných hororech slyšíte za pomoci hnusných zvuků (např. provrtávání v Hostelu), zde vidíte od začátku do konce na vlastní oči. A to doslova! Možná si sice teď někdo říká, že hodně toho bylo vidět i v Texaském masakru, ale v případě Hory mají oči jde skutečně o VŠECHNO. Znásilnění bezmocné dívky zmutovaným kanibalem, konzumace ptáčka z klece, průstřel hlavy matky batolete, sebevražda za pomoci brokovnice u krku, přeseknutí prstů sekyrou, americká vlajka skrz krk atd. Je toho vskutku hodně a jak již bylo řečeno, všechno tohle jste nuceni strávit od začátku do konce, mnohokrát i detailně. Ajův předchozí počin Noc s nabroušenou břitvou jsem sice neviděl, ale podle recenzí se jedná o podobnou řežbu.

Hory mají oči (The Hills Have Eyes) jsou remakem stejnojmenného amerického hororu z roku 1977, za kterým stojí hororový mistr Wes Craven (Noční můra v Elm Street, Vřískot 1-3). Tento snímek si v USA vysloužil popularitu už jen díky tomu, že hned zpočátku byl v několika kinech zakázán a vysloužil si dokonce i X-Rating, což je přístupnost na úrovni pornofilmů. Nejlepší na tom však je, že podobný osud potkal i novou verzi Hor v režii již zmiňovaného Alexandrea Aji. Film musel být několikrát přestříhán, ale i tak v něm zůstalo natolik realisticky nechutných pasáží, že se kolikrát budete divit, že tohle vůbec pustili na plátno. Aja ani na minutku neustupuje a i ty největší klišé dokáže předvést tak osobitým stylem, že mu podlehnete i když nechcete. Sympatické jsou zejména scény, ze kterých přímo číší lehká ironie. Řeč je třeba o záběru, kdy hlavní hrdina brutálně zlikviduje „svého prvního“ mutanta a poté si celý zakrvácený za doprovodu pompézní hudby nasadí své popraskané dioptrické brýle, do rukou chopí sekeru a bez jakéhokoliv patosu se prostě a jednoduše vydává povraždit další kanibaly a zachránit svoji dcerku. Právě takovéto momenty vám připomenou, že se to celé hlavně nesmí brát vážně. Jde tu jen o to, abyste si tuhle bestiální jízdu patřičně užili a za čas na ni zase zapomněli. A nepozvraceli se…