home
Abraham Lincoln: Lovec upírů

RECENZE FILMU

Připomeňme si, co víme o Abrahamu Lincolnovi. Byl to prezident nejfajnovější země světa, USA, to bychom dali dohromady všichni. Zabili ho, když v limuzíně jezdil po Dallasu (na každý pád ho zastřelili, takže jsme v limitu), a vládl za dob války Severu proti Jihu. Zrušil otroctví, za to ho máme nejraději. A jako každý druhý, i on samozřejmě po nocích chytal a vraždil upíry, to dá rozum.


Nový übermajstrštyk ruského pařeza Timura Bekmambetova, který jistou část diváctva (v čele s Timem Burtonem) uchvátil svou vizí akčních světů Noční a Denní hlídky i Wanted, přináší zatím nejáčkovější snímek z rodiny historických zombie hororů. Ty se v poslední době staly populární hlavně na poli literatury, kde se krom Lincolna lovícího upíry můžete setkat ještě s démony kosící královnou Viktorií a podobně obohacenými příběhy Jane Austenové (Pýchu, předsudek a zombies by ráda oživila Natalie Pormanová).
Atraktivita tohoto záměrného braku spočívá v tom, že naprosto tupá, béčková premisa je předvedena se vší vážnosti, jako by ji snad někdo mohl považovat za vysoké umění. Knižní předlohu Abrahama Lincolna: Lovce upírů jsem nečetl (mohu se jen svěřit s tím, že když jsem ji viděl ve výloze, překvapila mě svou tloušťkou), ale prý se jí to daří relativně dobře. Co hollywoodská verze?

Její výsledek není tak slavný. Platí sice, že několik scén pobaví při vší své debilitě naprostou vážností, to ale mluvíme o naprostém minimu stopáže. Zbytek je vražedná nuda.
Američany snad potěší, že snímek variuje realitu poměrně zajímavě - mnoho historických událostí a osob vychází ze skutečnosti víc, než by se zprvu zdálo. To ale nám, českým Honzům, mnoho radosti neudělá, protože, upřímně, kdo z nás ví, co byli zač například Joshua Speed a Will Johnson?
Sledujeme tedy mladého Abraháma (Benjamin Walker), jak se učí se sekerou kosit divákům dobře známá monstra a prokládá to politickou činností. O ději netřeba víc vykládat, nic dalšího relevantního se stejně neděje. Každý má nějaký cíl, nějakou pomstičku, ale to vás asi na film tak i tak nenaláká. Zásadní je pouze fakt, že se různé postavy potkávají a z různých důvodů se snaží rozsekat na kousky. Což by samozřejmě mohlo být dostačující, kdyby alespoň nepůsobila slibovaná akce tak rutinně a upachtěně.

Timur zamrzl někde před deseti lety. Co by tenkrát bylo cool, praktikuje dodnes a zřejmě mu vůbec nedochází, že se dobrovolně pohybuje ve zcela jiné dimenzi než zbylí filmaři. A ne, není tím zajímavý, jen nemístný. Hlídky byly roztomilé, protože působily jako něco ze Sovětského svazu snažící se napodobit kapitalistické trendy. Wanted bylo rovněž roztomilé, protože ho nad vodou drželo luxusní obsazení. Abraham Lincoln roztomilý není, protože prostě nemá čím takový být.
Nevím přesně, jak to chodí v literatuře, ale ve filmu působí "brát se smrtelně vážně i v tu nejnevhodnější chvíli" jako handicap. Krom parodií, u nichž jde ale o očividnou, záměrně ne moc přesvědčivou slupku. To ale u Timura neplatí, protože nemáme dojem, že se vážně "tváří", ale naopak nabýváme podezření, že to vážně opravdu vnímá. Nejvíc to bije do očí u zpomalovaček tak okázalých, že by přišly přehnané i Zacku Snyderovi. Přitom v nich chybí náznak nadsázky, jediné možné pochopitelné motivace jejich přítomnosti.
Právě neexistující pobídnutí diváků k odkrytí záměrné hlouposti evokuje, že ona hloupost záměrná není. Ať jde o odhad správný, či ne, rozhodne se mi zdá nešťastné diváky nechat takto tápat. Už to lze samo o sobě považovat za nedostatek.

Největší problém má ale Abraham Lincoln se stopáží. Nevím přesně, kdo přišel na to, že celovečerní film musí mít okolo devadesáti minut (trendem posledních let je dokonce prodlužování), ale jakkoli mám rád pár tříhodinových opusů, ne každý námět utáhne i tu hodinu a půl, hodinu a tři čtvrtě.
Abraham Lincoln zastupuje všechny ty, kteří mohli být sympatickými hodinovými kusovkami, ale desetiletí (staletí, když vezmeme v potaz i divadlo) zažité konvence je dohnaly k sebevražedné, takzvané "celovečerní" rituální sebevraždě. Možná by stálo za to vrátit se občas k tradici áčkových a béčkových filmů, tedy dvou kratších, rozdílných celků, pouštěných s přestávkou za sebou, kdy jeden byl seriózní, druhý pro pobavení. Pokud by měl Abraham Lincoln plnit tuto polozapomenutou původní roli béček, byl by zřejmě fajn. Několik nahuštěných, zábavných scén by nemohlo začít nudit, nad kvalitou bychom se pořádně nestihli rozmýšlet a prostě bychom to buď přečkali, nebo odešli ihned po opravdovém, áčkovém filmu. Timur ale nežije před sedmdesáti lety, měl by to tedy brát v potaz.

PS: Jižani byli už přirovnáni k leckomu a lecčemu, ale tohle jediné snímek bezkonkurenčně trumfl.

hodnocení
40 %
jedním dechem
Lincoln loví upíry, ale bohužel ne zábavně. Spíš se škrobeností stařičkého politika, co se snaží odvyprávět zajímavou historku, ale jaksi mu to nejde. 45 %
xxmartinxx
Autor si zatím nevyplnil svoje mikrobio. Zatím se musíte spokojit s tím, že umí číst a psát.