Jako vítr mezi prsty

Kumo no Muko, Yakusoku no Basho, patří mezi záležitosti, o kterých se dost těžko píše. Náleží mezi "pocitová" anime, orientovaná na vnitřní prožívání, kde více než na dějové linii záleží na atmosféře příběhu. Smysluplný děj zde samozřejmě přítomen je, avšak doprovází ho poměrně obsáhlé monology hlavního hrdiny, přibližující jeho vnitřní život na pozadí fiktivních událostí a časté poklidné záběry scén z okolní reality. Čas plyne meditativně zvolna a hloubku vyprávěné dimenze podtrhuje úchvatná animace. Nemyslím si, že by zrovna toto anime mohlo oslovit diváky, kterým oči povahy motorové myši neustále těkají po obrazovce ve snaze zachytit kdesi alespoň jednu jedinou potěšující explozi... Spíše svou vzdušnou nostalgií potěší romantiky, kteří se rádi zatoulají o něco dál než ke každodennímu nákupu rohlíků. Ve výsledku každopádně od zhlédnutí nečekejte nic hmatatelnějšího než prchavé, třebaže dost možná intenzívní dojmy.

První celovečerní film Makoto Shinkaie. Stejně jako ve svých krátkých filmech se zaměřil na lásku, přátelství a život. Ukazuje svět jako nádhernou věc, ve které je přece jen krásné žít a bojovat pro své přátele. Technické zpracování je na nejvyšší úrovni a animace ja jedinečná stejně jako hudba, která navozuje melancholické stavy.