Natalia Bondarčuková

Je to zajímavý příběh kosmonautů na oběžné dráze planety Solaris, ale postupně má toto sci-fi víc filozofování než děje.

Do nitra člověka

Lemovo Solaris znám z hodin češtiny, naštěstí jsem neviděla novodobou verzi a nejprve jsem se podívala na klasika Tarkovského. A opět je to Tarkovský v ryzí podobě. Ukázal, že sci-fi se dá natočit bez hory speciálních efektů a scén s milionem komparsistů, z toho by se mohlo zdát, že po obrazové stránce to bude nic moc. Opak je ale pravdou, kamera, záběry, to vše je krásné a dost dobré. Hudba, filozofické otázky, pomalé záběry, minimum slov, všechno přispívá k jedinečné atmosféře, ovšem markantní délka a právě takovýto až poetický styl se u mě většinou nesetkávají s nadšením a i po třetím Tarkovského filmu můžu říct, že cestu jsem si k němu stále bohužel nenašla. Uznávám ho jako jedinečného tvůrce, ale prostě není pro mě.

Solaris

No překvapení na maximální úrovni... Psyxo ... sci-fi jaxe patří... no nedá se říct že by jsem se v takových filmech vyžíval, ale tady se musí uznat, že nejlepší sci-fi z vesmíru jsou z východu... kdo ví kam by to dotáhli nebyť rozpadu ... komunizmu a kozmonizmu :-D

Tak to vidím já...

Ze Stalkera jsem byl nadšenější. Asi je chyba, že jsem viděl jako první novou verzi, přesto je ale zajímavé, že tato je dějově bohatší a rozhodně obsáhlejší. Nemělo by to být naopak? Holt Tarkovskij remaky nesnese... Už jen to, jaké ticho zavládne po skončení filmu, si těch 80% zaslouží.

Mslím si že moderní verze Solarisu je daleko horší než tahle originální. Sice v ní nejsou statické scény, ale právě tím ztrácí člověk čas přemýšlet už během filmu. Tarkovského Solaris je jedna z nejlepších psychologhických sci-fi, jaké existují, a která má naprosto úžasný filosofický rozměr. Ale je pravda, že k tomuto filmu si každý musí najít cestu a pokud bude čekat nějakou akční zábavu, tak se nedočká.