RECENZE FILMU

Děj začíná úplně jinde a s úplně jinými postavami, než které by divák, který již viděl první díl, čekal. Ocitáme se u Kimberly Cormanové před garaží, když ona se svou přítelkyní odjíždí na výlet. Cestou se ještě staví pro kamarády, kteří nemají na práci nic jiného než hulení trávy. Když na stopce zastaví, tak Kimbrley má živí sen, stejně jako měl v prvním dílu Alex, akorát se tentokrát nejedná o výbuch letadla, ale o hromadnou autohavárii.

Když Kimberly opět procitne do normálního života, zasekne se a už nechce jet dál. Vzápětí se opravdu osudná autohavárie stane, a tak Kimberley zachrání všem, co uvízli v zácpě, život. Ovšem během několika okamžiků zahynou její přátelé a přežije ona jediná, protože ji na poslední chvíli zachrání policista, který v zácpě uvízl taktéž. Ze začátku mají všichni Kimberley za blázna, akorát policejní šerif (ten, co jí zachránil život) ji bere vážně, protože pracoval jako likvidátor a vyšetřovatel na minulém případu. Všichni, jimž byl zachráněn život, jsou varováni, ale moc na to nedají. Kimberley je zděšená a dochází k názoru, že jediná osoba, která ji dokáže pomoci je Clear, jediná přeživší z prvního dílu. Toho času dobrovolně zavřená na psychiatrické klinice ve vypolstrované místnosti, kde ji teoreticky nic nehrozí. Po počátečním odmítnutí pomoci a nějákých těch mrtvolách (smrti jsou o dost propracovanější, ale k tomu se ještě dostanu), Clear povolí a zavede Kimberley k našemu z jedničky známému hrobníkovi, či co je vlastně zač. Ten jim dá tajemnou indicii, jak se můžou z tohoto prokletí dostat. Takže Kimberley a Clear za vydatné pomoci policisty hledají odpověď na hrobníkovu hádanku. A postupně umírají další a další zúčastnění, nebo vlastně nehody nezúčastnění.

Obashem kopíruje film jedničku a to téměř dokolnale. Lidé umírají postupně tak jak by umírali, kdyby je Kimberley nezachránila, ovšem, aby to nebylo tak moc jednoduché tentokrát odzadu. Sice by Kimberly měla umřít jako první, ale jestli jste četli pozorně a viděli jste jedničku, tušíte, že i zde funguje systém přeskakování, takže Kimberly má od smrti na chvíli pokoj, protože ji zachránil policista. Proč, ale smrt jde odzadu a ne odpředu jako v prvním filmu? Autoři to vysvětlují dosti fikaně. Ti co v jedničce měli zahynout v letadle, žili dál, a i když to v některých případech nebylo prodloužení života o moc dýl, tak změnili budoucnost a sem tam někomu zachránili život (samozřejmně náhodou). Překvapení... Ti co měli zemřít teď byli ti zachránění, takže například ambiciózní novinářka byla na cestě na mejdan, kde se všichni otrávili plynem, ale měla "tu smůlu", že cestovala autobusem, který porazil jednu z hrdinek prvního dílu, takže na místo už nedojela. Proto smrt, chce vrátit vše do normálu a vybíjí všechny, co byli nějakou podobnou náhodou zachráněni.

Bohužel, dvojka už nemá efekt překvapení, ale o ten by zas tolik nešlo, protože dvojka nějak přišla o tu děsivou atmosféru prvního filmu. Ano, smrti jsou propracovanější, krutější a krvavější, ale atmosféra, která provázela oběšení, nebo lépe řečeno uškrcení jednoho z hrdinů v jedničce je ta tam. Nyní se ani trošku nebojíte, teď se jen usmíváte souhře náhod, které vedou ke smrti někoho dalšího. Výkony téměř neznámých herců, zrovna taky film nevynesou na žebříčku výš, a tak vám ani nevadí, když sem tam někdo umře, protože charaktery postav nejsou také moc propracované. Ale o to v tomhle filmu přeci nejde. Kdyby jste měli být dojatí pokaždé, když někdo opustí nedbrovolnou smrtí plátno (případně obrazovku), museli by jste mít nakoupeno několik tuctů kapesníků. A o co tedy vlastně jde v tomhle filmu? O to kochat se sadistickými smrtmi, které vymyslel nějaký úchylný scénarista. Ale co stojí to za to.