Oblíbitchci vidět
home
Kundun
MENU

NÁZORY K FILMU

avatar uživatele
xxmartinxx
...
90 %

Tak to vidím já...

Další velkolepý film Martina Scorseseho. Další vizuální orgie, kterým lze vyčíst opět jen lineárnost, kterou ale síla námětu a provedení naprosto vyrovnává. Ožehavé a stále aktuální téma atmosféře jen prospívá. Kundun vtáhne a pohltí svojí přirozenou velkolepostí. Už nějakou dobu na mě film takhle nezapůsobil. PS: Film se zajímavě doplňuje se Sedmi lety v Tibetu, které popisují skoto stejné události a oba filmy vznikaly ve stejnou dobu. Kundun je lepší. 90%/100%

20. května 2010
avatar uživatele
nicneznam
...
50 %

Nirvána se nekoná

Scorseseho další náboženský film, který ovšem tentokrát nechal křesťany na pokoji a provokoval spíše Čínskou vládu, která si s Tibetem nějak nerozumí a filmy o něm a jeho duchovním představiteli jí asi jdou proti srsti. 14. Dalajláma je jistě významnou postavou současného světa a moderní historie, ale film o něm už takový vůbec není. Z počátku to vypadá na zajímavě rozjetou podívanou. Za malým chlapcem přijdou lidé hledající dítě, do kterého se nám ten Dalajláma zase převtělil a jakmile ho najdou, začnou ho vychovávat k obrazu svému, klanět se mu a film mně najednou přijde úplně bez náboje a začne se odehrávat strohé odvyprávění jeho životní cesty a konfliktu s Čínou. Dalajláma skoro nemluví, jen uskutečňuje diplomatické cesty, vyřizuje poštu z Číny, občas pronese zamyšleníhodné moudro, není si jistý jak postupovat, krátce zapochybuje, jestli je ten pravý a skončí to tím, že přejde hranice do Indie. Člověk sice nahlédne do části historie jiné části světa, dozví se něco o zajímavě vymyšleném buddhismu a jeho hodnotách, ale filmový zážitek to pro mě není. Kamera neoslňující, hudba tématická, ale příliš velký důraz na ní ve filmu kladen nebyl a mě ani nezaujala. Všichni, kteří zde hráli své role prý byli neherci, ale žádné velké nároky na ně kladeny nebyly, takže na tomto film naštěstí nevykolejil, ale ani nenabral sílu. Výběr představitelů Dalajlámy byl celkově průměrný. Nejlepší byl představitel desetiletého Dalajlámy, obdiv samozřejmě zaslouží i nejmladší. Nejhorší byl ten dospělý. To ale nemusí být chybou herce jako spíše scénáře. Ten měl potenciál zaujmout hlavně na začátku a dále se jen utápí v duchovní, náboženské a politické nudě, kterou dospělý Dalajláma nijak neoživil. Když srovnám s po všech stránkách vybroušenějším Pokušením Krista a vezmu celkový dojem z Kunduna, vidím bez zaváhání jistý průměr. Pozornost by mu ale filmový fanoušek alespoň jednou věnovat mohl. Ztráta času to není.

26. března 2009