GOLDIE FILM

Dnešním příspěvkem do sekce goldies se pokusím dokázat, že i na poli romantických komedií se dají najít vydařené kousky. Romantické komedie jsou, ať chceme nebo ne, předmětem nesčetných kritik. Jedná se o žánr, u něhož je velice snadné sklouznout na tenkou plochu. Jeho konvence diktují, jak má podobný film vypadat, a tvůrcům nesmíme mít za zlé, že se konvencím snaží dostát. Udělat ryzí žánrový snímek není až tak jednoduché. Nic z toho však neznamená, že takové filmy musejí ve výsledku vyznít kýčovitě a hloupě. Bohužel se tak často děje. Hollywoodští tvůrci mají tendenci zásobovat nás spoustou balastu a mnozí jim to baští. Jenže pak existují trošku náročnější diváci, kteří si sice nechtějí romantickou oddechovku odpustit, ale nechtějí se ani dívat na hloupé filmy. A nejen pro ně tu je stará dobrá klasika Když Harry potkal Sally.

Pokud smícháte několik dobrých ingrediencí, ještě to neznamená, že namícháte výtečný film. Je to jako s vařením a pohádkou o pejskovi a kočičce. Tvůrci snímku Když Harry potkal Sally ale naštěstí měli vyvinuté chuťové pohárky, protože díky jejich společnému úsilí vznikl jedinečný snímek, který je dodnes mnohými označován za klasiku žánru a za nejlepší romantický film vůbec. Chtělo to pevnou ruku režiséra. Robu Reinerovi se dařilo, na co sáhl, a měl za sebou několik úspěšných hitů. Nora Ephron jako scenáristka byla také zárukou kvality. Do našeho snímku vnesla nezaměnitelný rukopis. Když máme schopného režiséra i scenáristu, chce to ještě vyšperkovat herci. Meg Ryan, přezdívaná zlatíčko Ameriky, se ve filmu našla. Zazářila, vyhoupla se ke hvězdám a jednou provždy se zařadila jako typ nekonvenční, trochu uštěpačné, ale krásné dívky. Jejím hereckým partnerem byl Billy Crystal. Pro někoho nerudný chlapík, do filmu se však náramně hodil. Ani s představiteli vedlejších rolí – Carrie Fisher a Bruno Kirbym – nešlápli tvůrci vedle.

Když Harry potkal Sally nemá příliš komplikovaný děj. Dva se potkávali tak dlouho, až se do sebe zamilovali. Zkrátka a dobře, Harry i Sally měli společnou cestu do New Yorku. Několikahodinová jízda na obou zanechala nesmazatelné stopy. Po příjezdu se velice rádi rozešli s domněním, že už se nikdy více neuvidí. Sally nestála o přechytralého muže, jehož hlášky i sexuální narážky ji po celou cestu otravovaly, Harry nestál o společnost protivné ženské. V průběhu několika let se však oba párkrát náhodně setkali. Postupem času si uvědomili, že mají leccos společného, a stali se proto přáteli. Ani jednomu se příliš nedařilo v soukromém životě, takže to nemohlo skončit jinak než vzájemným utěšováním a pokusy dohodit si vhodného partnera. Dlouho jim trvalo, než si uvědomili, že se dávno milují. Společná noc však ještě nutně neznamená fungující budoucí vztah...

Zní vám děj lacině či kýčovitě? Možná. Jenže pamatujte na žánrové konvence. Asi tušíte, jak to všechno dopadlo. A i když od prvních chvil víte, do jakého konce film vyústí, nepřipadáte si ochuzeni, naplnění očekávání totiž neznamená nudu, zklamání či klišé. Přese všechno sice dostanete romantiku naservírovanou na stříbrném podnose, ale přinese vám ji číšník, který je vtipný, šarmantní a ještě oplývá grácií. Příběh je uvěřitelný a nepůsobí, jako byste právě otevřeli knihu pohádek. Stejně vyznívají i hlavní hrdinové. Oba mají své kouzlo. Jsou sympatičtí a uvěřitelní, můžete se s nimi lehce ztotožnit. Mají totiž své chyby a nedostatky a nejsou to jen umělé figuríny. Jsou zkrátka neskutečně normální.

Mezi oběma hlavními postavami funguje chemie na sto procent, což je velice důležité. Nejsou unylí, ale naopak živočišní a dokáží ten pocit přehodit na diváka. Jejich vztah koření neuvěřitelné slovní přestřelky, které navíc zajišťují vtip celému filmu. Peprné dialogy jsou součástí několika nezapomenutelných scén. Památná je například ta v restauraci o předstíraném orgasmu. A věta starší paní, která si dá to, co ona, je ještě legračnější. Moderní film dokonale vystihuje partnerské vztahy a stává se důkazem teze, že přátelství mezi ženou a mužem prostě nemůže fungovat. Všechno je to nepřeslazené, uvolněné a uvěřitelné. Svižnou a humornou komedii dolaďují příjemné hudební tóny i prostředí fotogenického New Yorku. Tohle všechno jsou navíc atributy, které jsou také typické pro jiného tvůrce nevšedních komedií – Woodyho Allena. Že se nebude jednat o tuctové dílo, napoví už úvodní scéna. I filmové postupy, jichž využívá rovněž Allen, se objevují. Jedná se například o rozdělení plátna.

Je velkou škodou pro celou kinematografii, že podobných romantických filmů je na světě jako šafránu. Že není v módě je točit, že namísto nich vznikají lehce zapomenutelné a mnohdy trestuhodně špatné snímky. Když se pokusím matně vzpomenout, na mysli mi podobný film z poslední doby vytane jen jeden – 500 dní se Summer. Je na vás, jakou alternativu zvolíte, ale za sebe mohu říci, že tahle stojí za to.