RECENZE FILMU

Vraťme se zpět do minulosti. Do doby, kdy se po zelených severoamerických pastvinách toulali divocí mustangové. Do doby, kde se dobrý kůň cenil víc než pohodlný dům. Do doby, kdy se odehrával skutečný příběh Franka T.Hopkinse.

Hlavním hrdinou ale není on, nýbrž především jeho kůň Hidalgo, mustang, kterého prý nikdy nezkrotil a který je vítěz mnoha závodů a nositel titulu „nejvytrvalejší kůň světa“. Jenže ve chvíli, kdy se s

ním setkáváme, je jeho pán životem zničený opilec, kterému na ničem a na nikom (snad kromě jeho koně) nezáleží. Frank, který je poloviční indián (snažme se přehlédnout fakt, že jeho vlasy jsou blond), pracuje jako atrakce na jedné show z divokého západu a snaží se zapomenout, že kdysi dávno musel bezmocně přihlížet vyhlazení indiánského kmene.

Náhle ale přichází nabídka od vyslance arabského šejka, aby přijal pozvání do největšího závodu přes poušť, kterého se účastní pouze ti nejušlechtilejší koně světa. Frank ji po jistém váhání přijímá. Když se dostane na místo, je terčem pohrdavých pohledů a ostrých narážek. Jenže Frank si takové věci nikdy moc nebral (pokud se ovšem netýkají jeho koně), protože Hidalgovi bezmezně věří. Majitel toho nejlepšího z nejlepších, hřebce Al-Hatala, sám šejk Riyadh, ho jako jediný uvítá srdečně a postupně se mezi nimi utvoří pevné přátelství a mezi jeho dcerou Jazirou snad i něco víc.

Frank s Hidalgem ale nejdřív musí uniknout nástrahám intrikánské britské Lady Anny Davenportové a šejkovu synovci, který se snaží převzít moc a (především) dědictví svého strýce. A i když by dokázali překonat všechny tyto nástrahy, stále před nimi leží celý Ohnivý oceán…

Kdo má rád ušlechtilé muže a jejich ušlechtilé koně nehledě na jejich barvu (koní i lidí), bude filmem nadšený. Viggo Mortensen je sice v roli úžasný, ale jeho Frank jako by občas z oka vypadl Aragornovi (i když některé věci řeší o dost přímějším způsobem). Jako bychom znovu viděli, jak ho Brego vytahuje z řeky ve Dvou věžích (pro prsteno-znalce). Přesto je vidět, že Mortensen má koně rád a když Hidalgovi říká „bráško“ nebo „partner“, nelze než mu uvěřit. Velmi roztomilé je třeba věčné špičkování mezi Frankem a princem Al Reehem, který reprezentuje arabskou elitu, která se na Franka dívá s výsměchem a pohrdáním.

Za zmínku rozhodně stojí i Omar Sharif v roli mocného šejka, nešťastného otce a tajného obdivovatele amerických koltů. Je zvláštní, že po tolika letech vidíme muže, který s divokým orientálním šarmem doprovázel Lawrence z Arábie, hrát opět v podobných místech stárnoucího moudrého muže. Možné je i to, že je to stále jeden a tentýž, jen v jiné části života. Zoufalá snaha krásné Jaziry (Zuleikha Robinson) zůstat svobodná je často dojemná i když je velmi nepravděpodobné, že by se tak žena v jejím postavení a době chovala. Ale i přesto Jazira poctivě plní funkci, která jí v tomto filmu byla přisouzena – vypadat půvabně a nechat se zachraňovat z nesnází.

Film je poutavý hlavně v tom, že horko, které hlavní hrdiny obklopuje, sálá i na vás. Obdivujete-li koně stejně jako kdysi dávno (a snad i dnes) arabský národ a toužíte-li cválat před písečnou bouří stejně jako vytrvalí jezdci, můžete se do příběhu velmi snadno úplně ponořit.

Jeho neštěstím ale zůstává to, že když lidem povíte, že se téměř pořád odehrává uprostřed pouště a lidé tam pořád na koních někam jedou, nadšením se na něj rozhodně nepohrnou. Je pravda, že občas ten nekonečný písek začne být poněkud jednotvárný, ale nedá se nic dělat. Nemůžou přece pobíhat po loukách, když se to odehrává na Sahaře, že?

Tím zápory filmu asi končí. Ne že by to bylo nějaké průlomové dílo, ale hezky se u něj relaxuje a pokud jste ve správné náladě, možná vám ukápne i nějaká ta slza dojetí. Není to film, který se vám zaryje do duše a budete na něj vzpomínat ještě léta, ale každopádně je to příjemná podívaná, u které se většina bude dobře bavit.

Je zábavné pozorovat jak se Frank snaží vypořádat s úplně cizí kulturou a snaží se pochopit jejich zvyky. Něčím trochu připomíná Posledního samuraje, jenže Viggo Mortensen je dle mého názoru poněkud přesvědčivější než Tom Cruise. Už jen proto, že se s příběhu nesnaží dělat monumentální patos (ne, nechci Cruise napadat - sama jsem u sSmuraje uronila potoky slz). Už jsem se zmínila, že pravým hrdinou není drsný kovboj, který chce muslimským aristokratům dokázat, že je stejně dobrý jako oni, ale Hidalgo, který musí ukázat jako první, že modrá krev a jednolitá barva nedělají rychlé nohy. Hlavní je ale myšlenka, že ti dobří vždycky zvítězí nad těmi špatnými.