GOLDIE FILM

Po krvavém Titovi, jemuž se věnovala minulá goldie, se k o mnoho lehčímu, „ženštějšímu“ žánru neposuneme. Na pořadu dne bude druhá světová válka, což je pro kinematografii obecně velice vděčné téma, které se snad nikdy nevyčerpá. Mohlo by se zdát, že o válce díky filmu víme všechno, ale polská režisérka Agnieszka Holland ukazuje, že tomu tak není. Její koprodukční snímek Evropa, Evropa je zdařilým příspěvkem evropské i světové kinematografii. Na téma holocaustu se dívá zase z jiného úhlu pohledu než ostatní, což je osvěžující i obohacující zároveň.

Agnieszka Holland, původem polská režisérka a scenáristka, která absolvovala pražskou FAMU (k naší zemi ji pojí i vazba na prózu spisovatele Milana Kundery, jehož poetika režisérku ovlivnila), svou kariéru zahájila v 70. letech, a to v době, jíž v její domovské krajině vládl tzv. polský film morálního neklidu. Hollandová byla záhy donucena emigrovat do Francie a její tvorba tak nabývá kosmopolitních rozměrů. Navíc se mění režisérčin styl. Filmy natáčené v zahraničí jsou bohatší na dějové zvraty, ale také odtažitější. Evropa, Evropa tato slova naplňuje dokonale. Je nutno říci, že zmíněný film patří mezi jedno z nejznámějších děl režisérky, které bylo oceněno na mnoha zahraničních festivalech a neuniklo pozornosti ani amerických kritiků (Zlatý glóbus, ceny Akademie).

Snímek Evropa, Evropa se inspiroval skutečností. Nebo přesněji řečeno, skutečnými událostmi se inspirovala kniha, kterou se na plátna kin rozhodla na počátku 90. let převést právě Hollandová. Hlavním hrdinou filmu je mladý hoch Salomon Perrel, který s rodinou žije v Polsku. Už jeho jméno napovídá, že má židovský původ, což je katalyzátorem všech budoucích osudových zvratů. Právě začíná druhá světová válka a krutý osud se nevyhne ani rodině Perrelů. Jednoho dne do jejich domu vtrhne gestapo a Salomon jako jediný utíká, a to jen díky jedné z řady šťastných náhod – převlečení se do nacistické uniformy. Tím začíná jeho šílená cesta napříč Evropou, pendlování a měnění oblečení, které je jen vnějškovým odrazem nutnosti měnit celé vnitřní uvažování, a to vše za účelem jediným: přežít. Dostává se do východního Polska mezi komunisty, zříká se svého židovského původu, pak putuje do Německa, pracuje pro nacisty jako ruský tlumočník, vstupuje do Hitlerjugend a Hollandová s ironií ukazuje, jak se převlečený Žid učí zabíjet Židy a jak na něm vyučující demonstruje, jak má vypadat tvář přijatelného Árijce.

Metaforou až symbolem celého skrývání se je obřízka, která by Salomona ihned usvědčila a prozradila by jeho pravý původ. Obřízka je důležitým pojítkem mezi oběma Salomonovými potenciálními vztahy. Salomon se zmítá mezi silnou náklonností k antisemitské dívce Julii, ale musí také čelit lásce homosexuálního nacistického pohlavára. Salomon (jako filmová postava) je velice nadaný herec. Mnohdy se do své role položí tak, že si jako diváci musíme klást otázku, zda ještě hraje, nebo se už svou postavou, tak vzdálenou dřívějším idejím, stal. Jeho činy by se daly stručně odbýt rčením „kam vítr, tam plášť“. Salomon by se dal šmahem odsoudit, protože neustále zrazuje své ideály, zříká se své pravé identity. Jenže ani samotná Hollandová jej, ač by to šlo snadno, nesoudí. Musíme si uvědomit, že soudit je v tomto případě těžké. Jen stěží si dnešní člověk žijící v relativně pohodové době (míněno člověk v euroamerickém prostředí) dokáže představit ta nesnesitelná muka, jež musela Salomona provázet. Navíc by se dalo říci, že právě v tomto kontextu je jeho jednání dokonce ospravedlnitelné. Film jasně ukazuje, že Salomonova psychika trpí. Ve snách vídá mrtvého kamaráda, jehož vlastně sám zradil, zjevuje se mu Hitler ve skříni i Hitler tančící se Stalinem. Tato scéna je ikonická pro celý film, navíc představuje metaforu celého rusko-německého vztahu té doby.

Snímek ukazuje, že ti, co zvěrstva páchali, byli ve skutečnosti docela obyčejní lidé, což je vlastně ještě děsivější. Evropa, Evropa vychází, jak již bylo řečeno, ze skutečných událostí. Sám Salomon Perrel se na konci snímku rovněž objeví. A v tom všem je onen vtip filmu. Snímek působí jako neskutečně přitažený za vlasy. Dějové zvraty jsou natolik šílené, že se rozum diváka zdráhá uvěřit. Ale život sám je ten nejbláznivější scenárista. Film působí stejně absurdně jako celá válka, což by mohlo vypadat jako skrytý motiv režisérky. Možná tomu tak chtěla náhoda, možná to takhle hezky zrovna vyšlo, každopádně se události filmem předkládané kdysi skutečně staly. Salomon se ze všech svízelných situací dostane díky neuvěřitelným náhodám a štěstí a vy jen čekáte, kdy spadne klec. Ovšem na filmu je něco švejkovského, a to náš národ na Švejkovi odchovaný vnímá. Pak nám to tak přitažené za vlasy připadat nemusí.

Ze snímku Evropa, Evropa je hodně cítit původ režisérky a její národní cítění. To rozhodně není špatně, naopak to filmu přidává další rovinu, působí jako jakýsi lament nad krutým údělem polského lidu. Hollandová si od hlavního hrdiny udržuje odstup, neukazuje nám skoro žádné násilnické scény plné krve, ale přesto Evropa, Evropa přináší silný a uvěřitelný zážitek. Velice sugestivní je například scéna projížďky tramvaje skrze židovské ghetto. Autenticitu přidává to, že se film odehrává v reálném prostředí různých evropských měst a že se relevantně k tomu střídá i mluva. Vsadila bych boty, že kdyby se snímek natáčel v Americe, všichni by mluvili anglicky. A to by teprve bylo dokonale absurdní. Film si po celou dobu zachovává příjemné napětí. Evropa, Evropa není příliš podobná jiným dílům věnujícím se holocaustu. A že jich opět bylo natočeno požehnaně. Proto i to, že se na kus historie podíváme zase z jiného úhlu pohledu, musíme vnímat pozitivně.