Mariachi

první ze třech pistlolníckých (vlastne puškolníckých (((; westernovek s pouzdrem a puškou... Podmanivá hudba a i když jsou Ty jejich afekty pod palbou, snad fakt v některých pasážích by jsem si dovolil říct zbytečná kecání kolem.

Že znamená Mariachi v překladu zpěvák a kytarista, jsem nevěděl, ale jen obal napovídá, že stejně ve filmu uslyšíme spíš střelbu než uklidňující hudbu… Po tom všem, co jsem už viděl, mi zrovna moc nevoněl ten jeho žánr. Akční krimi je už většinou o ničem a vždycky jsem nenáviděl westerny, proto zájem o film nebyl tak valný, ale člověku změna po dlouhé době neuškodí… Hned začátek mi velké naděje nedával. Film je z roku 93, ale přes to má ač barevný, tak takový ten starý obraz, jež byl využíván hlavně v 70. letech a o takovéto filmy nemám zájem dodnes, ale člověk musí nechat prostor náhodě. Úvodní proslov do mě taky nenapěchoval žádnou naději, protože to byl úplně klasický proslov, který využívá spoustu filmů. M. prozradil o sobě nějaké info a pak takový ten výrok „Netušil jsem, že to bude můj konec.“. Od toho se nedalo zrovna moc čekat, právě že to vypadalo přesně, jak jsem se domníval. Trochu jsem se těšil na to, že po úvodní scéně, budu mít možnost dívat se na příběh z dvou různých perspektiv, ale jelikož je hlavním hrdinou Mariachi, na prvního chlápka, kterého jsme tu viděli, jsme se dívali mnohem menší dobu. Řekl bych, že je film předloha francouzské komedie Drž hubu. Z jedné strany je tu zabiják, který se snaží dostat k bossovi a na druhé člověk, v případě tohoto filmu právě Mariachi, který se do celé situace zaplete a ještě sehraje roli. Jenže takovéto předlohy dokázali tvůrci Drž hubu více využít, protože tam je příběh taky ne moc rozmanitý, ale zato vtipný, což zastírá jeho přímočarost. Tímto jsem vlastně ukázal, jak vypadá příběh tohoto filmu, jenže tady je vše pojato jako náhoda a berou to tu příliš vážně. Jestli tomu chcete říkat romantická zápletka, tak klidně, ale nechápu, jak to mohlo mít na konec filmu vliv. Vůbec tomu není dán žádný prostor, který vyplňují pořád ty samé scény, kde muž s kytarou najednou uchopí zbraň a v mžiku všechny „se štěstím“ postřílí, i když má zbraň poprvé v ruce. Ten konec je sice prostorem pro další dva díly, ale je brutálně useknutý.

Co? Tak trilogie o slavném Mariachim začíná zrovna takhle? Já jsem myslel, že byla kvalitní už od začátku, první díl jsem jako jediný neviděl, a proto jsem nemohl odolat. O to větší bylo zklamání. Původní díl podle mně byl všechno, jen ne dobrý! Myšlenka o dvou lidech "stejného" povolání a kombinování mezi nimi při pátračce velkého bosse, nebyla úplně k zahození. Když hledáte člověka a máte dva vhodné kandidáty, takže honíte vlastně oba a přitom nevíte, který je ten správný... jistě se nabízí tolik skvělých scén, jaké by se u toho daly použít, avšak oni šanci prachsprostě zahodili. Je mi vážně záhadou, jak může být film, který netrvá sotva ani hodinu a dvacet minut, být k uzoufání nudný. Ničím se čas neobohatil, akce působila příšerně, navíc se směsicí zrychlených a zpomalených záběrů vypadala ohromně komicky. Žádná přestřelka nebudila dojem reálnosti a scény, kde chlap popadne gun a vystřílí všechny, kdo jsou proti němu, mi lezly krkem. Taky nicneříkající záběry, kdy se 20 sekund díváte na někoho, a stane se velký kulový, jsem nechápal. Děj se rovněž vlekl a postrádal sebemenší tempo. Dá se říci, že je film složen ze zmatených sekvencí seřazených za sebou bez hlubšího významu, které nedonutí člověka přemýšlet a jenom na ně tupě zírá. Proč si Robert Rodriguez nenašel někoho, kdo by mu pomohl? On všechnu práci odpracoval sám, tj. scénář, režie, hudba, kamera. Dělalo to na mě dojem, že to asi schválně takhle divně chtěl udělat, nebo že jednotlivě složky neumí tak dobře jako ostatní. Např. se mi ani trochu nelíbila kamera. Rovněž filmu chyběl charismatický hlavní představitel. Mnou neznámý Carlos Gallardo, mi sympatický moc nebyl. I padouch byl pro ostudu. Jenom ubohý blázen, který strach nenaháněl a v závěru se tak ztrapnil, že mi ho až bylo líto. Ano, ten konec! Doposud to mělo malinkou úroveň, avšak něco tak uhozeného a debilního pohřbilo veškeré šance. Zdá se, že mexický styl se nezapře. Film je naprosté béčko, s céčkovou akcí a déčkovým zbytkem! Prosím nikdy víc.

Carlos Gallardo

Bylo zajímavé vidět tento film a zjistit na základě čeho vznikl Desperado, ale ničím mě děj filmu neohromil ani nepřekvapil.

El Diablo.

První díl z trilogie o kytaristovy s vraždícími choutky, oceněný na filmovém festivalu v Cannes, se Robertu Rodriguezovi povedl. Zběsílá kamera a špatný zvuk, to je to co k takovému filmu patří a získává mu jakousi oblíbenost. Série je však také proslulá svou komplikovaností, kterou né každý chápe (V jendičce to byl přece ten kudrnatý mariachi co držel hlavu mrtvé barmanky, a v Desperadovi to byl Banderas a pak se ten kudrnatý oběvil jako Banderasův kamarád), i mě to dalo nějaký čas, než jsem pochopil, o co Robertovi šlo. Film sice není nejhorší ze série (o to se zapříčinilo Tenkrát v Mexiku/Kdysi dávno v Mexiku) , ale ani nejlepší (Desperado).
Stručně řečeno, každý nejak začínal a Rodruguez začal vícenež dobře.

Výborný film

Skvělý předchůdce Desperada a Kdysi dávno v Mexiku. Sice bez Banderase, ale i tak super. Nejdřív jsem viděl Desperada a tak jsem byl překvapený, že v tomhle filmu nehraje Banderas.

El se vytáhl i bez Antonia

Film předcházející slavnému Desperadu. Debutový nízkorozpočtový film R. Rodrigueze je velice úspěšný. Není na první pohled tím, čím se zdá. Film je prostě víc než vydařený a režisér dokázal, že je skutečně dobrý, protože jak se říká, není umění dělat dobré filmy, když máte neomezené finance, ale udělat dobrý film, bez spousty peněz. Poklona.

el Mariachi

Každý, kto kedy počul o legendu o Desperadovi by si nemal nechať ujsť túto skvelú prvú časť ešte lepšej trilógie.
Čo dodať, treba si tento film pozrieť.

Dobrý

Tady ten film je dost dobrej, protože je první ze série zabijáckých Mariachů, kteří v futrálu na kytaru nosí celý asenál zbraní.A co je první je vždy nejlepší.