RECENZE FILMU

Že by příští rok sedmdesátiletému Woody Allenovi docházel dech? Po zhlédnutí jeho nejnovějšího filmu by to tak mohlo vypadat.

Mluví pro to dvě věci. Zaprvé: Cokoliv je – alespoň podle mého názoru – jeho nejslabším filmem za poslední dejme tomu desetiletí. Neviděla jsem sice předchozí Hollywood v koncích a Prokletí žlutozeleného škorpióna, avšak takoví pouze čtyři roky staří Darebáčci byli nejen hodně vtipní, ale hlavně svou zápletkou velmi originální a noví. Cokoli nepřináší ani nic objevného, ani vás – a to je bohužel to hlavní – nepobaví. Překvapivě totiž postrádají humor jak situační, tak i v dialozích. Netřeba zdůrazňovat, že právě v nich je Allen pan Mistr. No a zadruhé, Woodyho sice ve filmu uvidíte v hlavní roli, ale ne už ve své obvyklé roli milovnické, partnerské, manželské… – prostě coby mužskou postavu, kolem které se celý děj točí. Štafetový kolík totiž předal Jasonu Biggsovi. Ano, nepřepsala jsem se, jde skutečně o hlavního představitele Jima z prcičkovské trilogie. Nutno uznat, že pan režisér nepřehmátl, protože Biggs dokazuje, že má na víc než jen na přihlouplé teenagerovské komedie.

Ve své roli začínajícího spisovatele komedií, Jerrym Falkovi, přebírá Biggs od Allena, který hraje jeho mentora a rádce Davida Dobela, nejen úlohu svůdce něžného pohlaví, ale také jeho typická gesta a dikci. (To ostatně není poprvé, tento odvážný krok Allen učinil už ve filmu Celebrity, kde se nechal zdařile zastoupit Kennethem Branaghem.) A také k psychoanalytikovi, místu, které nesmělo ve Woodyho filmech chybět, si chodí vylévat svou mysl a srdce Jerry. A ten k tomu má pořádné důvody. Kvůli okaté a svůdné Amandě (Christina Ricciová), do níž se zamiloval na první pohled, opustil Paulu, se kterou by jej pravděpodobně čekal poklidný a láskyplný manželský život. Zpočátku si to s Amandou asi pořádně užíval, ale jak známo, vzrušení z nového po jisté době velmi často ochabuje a přechází v rutinu a stereotyp. Amanda, přestože tvrdí, že Jerryho nade vše miluje, se tedy začíná ohlížet po nových milostných eskapádách. A Jerry je zoufalý, ale ve své lásce zaslepený. David mu, zdá se marně, opakuje, aby svou záletnou slečinku nechal napospas jejímu znovunabytému chtíči a odjel s ním za lukrativní prací pro televizi na opačnou stranu kontinentu…

Toť vlastně veškerý děj filmu. Tedy prakticky žádný.

To by však problém nebyl. V mnoha Allenových filmech nešlo o nic jiného než o střídající se zálety, hádky, rozchody, usmíření a návraty hlavních partnerů. Měly ovšem navíc něco, co Cokoliv úplně postrádá: šmrnc, spád, brilantní dialogy a zemité vedlejší figurky. Přestože je herecký ansámbl složen jako vždy z velmi dobrých herců, Allen-scenárista jim prostě nenahrál ani jednu vtipnou scénu nebo hlášku, díky níž by mohli vystřihnout nějaký památný výstup. Opravdu to není jen pouhá náhoda, že herci jeho filmů pravidelně sbírají Oscary nebo alespoň nominace na ně, a většinou právě za vedlejší role.

Neúspěch je znát nejzřetelněji na postavě Amandiny matky, kterou ztvárnila Stockard Channingová. Tato herečka patří k těm, které budou vždy odsouzené pouze do menších rolí – avšak i na malém prostoru zazáří. Pokud rovnou všechny své kolegy bez jakékoli námahy nepřehrají. Je to i tento případ. Ani minutu byste neváhali s odpovědí na otázku, kdo má ze čtveřice Biggs-Ricciová-Allen-ona největší charisma a projev o síle hurikánu. Zapamatujete si ji. Avšak pouze její roli, žádnou konkrétní scénu. O to větší je to škoda, když si vzpomenete například na režisérovu velmi oblíbenou a snad ještě úžasnější herečku Judy Davisovou a její výstupy s banánem v černobílém Celebrity nebo vzteklý a jadrný (ale velmi, velmi vtipný!) telefonát v Manželích a manželkách. Na scény, kterými byste se mohli bavit donekonečna.

Důvody, proč Allen tentokrát nedosáhl svého obvyklého vysokého standardu, jsou mi skutečně záhadou. Můžeme jen doufat, že třeba šetřil síly před hlubokým nadechnutím, jehož plodem bude další budoucí klasika, jakou byla svého času Annie Hallová. Že tedy vzhledem ke svému věku nikterak nepoleví a nespokojí se se sklizenými vavříny. My ti totiž, Woody, věříme! Nenechej nás ve štychu!