Robert De Niro

Drama z nemocničního prostředí podle skutečných událostí určitě zaujme. Kromě hereckých výkonů zaujme i samotný příběh o experimentální léčbě drogou L-DOPA.

Čas

Filmů vystavěných na podobném principu existuje více a většinou jsou všechny tak nějak podobně dobré. Čas probuzení není výjimkou. Kvalitní herecké výkony, správně dojemný příběh, u něhož jsou nám emoce dávkovány v akorátním množství, čili zůstaneme dojati, ale ne znechuceni laciným ždímáním divákova srdce. Opět nechybí ona kouzelná formulka "podle skutečných událostí". Nemám zásadních výtek, bavilo mě to, ač, znovu opakuji, není to nic, co bychom už neviděli jinde.

Čas probuzení ve mně hned na první pohled vzbudil úsměv. Já si říkal, že tento film chce vypadat jako ty filmy, kterým se podařilo kvalitně zhotovit film v prostředí, které přineslo většině z nich nebývalou slávu a úspěch – v psychiatrické léčebně? K mému překvapení a obdivu však Čas probuzení přes všechny obavy z kopírování dokázal, že si pevně stojí na svém, a že zvládne rozšířit toto prostředí do dalších zákoutí. Nejprve nedokážu odolat film srovnat s filmy Přelet nad kukaččím hnízdem a Svět podle Prota. Je na první pohled poznat, že má kousek od každého. Pohybujeme se v odvětví pacientů se stejným postižením, je jich mnoho jako v Přeletu a sám R. de Niro prostě svým prvenstvím ve filmu vytváří dojem pacienta výjimečného – tedy někoho jako Prota. Ale jsem opravdu rád, že tento film nemohu přirovnat k neoriginálním slátaninám. Především Tim Robins zachránil celou situaci svým bezchybným výkonem. Když jste viděli jeho upřímné úsměvy, jeho věčně dobrou a trochu naivní náladu, pozorovali jeho pokoru a způsob, jakým vytáhl svou postavu z davu, vytvářel dojem výjimečnosti a pozoruhodnosti. I mimo jisté podobenství s dalšími filmy však Času probuzení nesmírně pomáhá divákovo vědomí, že jde o příběh podle skutečnosti. Udržuje to zároveň film při zemi, uchraňuje před klišé zápletkami a zahánělo to i mé obavy z nepodařených nápadů. Ovšem film si filmovou podobu udržuje, protože například vnesení života do pacientů, kteří vytváří dojem prázdných skořápek, mi přišlo jako až děsivá nadsázka (typická pro filmy), ale pravdivá podoba této nemoci mě svou skutečností zaujala i fascinovala. Hlavní obavu mi však do mysli přiváděl Niro. Jako „vybraný“ pacient totiž vypadal jako postava, která potřebuje prostor, a upřímně řečeno, jeho život (ve filmové podobě) mě příliš nezajímal. Obavy plynuly z toho, že jeho postava změní směr filmu a odchýlí se od nápadu se „zastavenou“ nemocí, a proto obdivuji, že si tvůrci odpustili tuto dramatizaci a zbytečnou filmovou potřebu, a tím Nirovu postavu umírnili a ponechali jí dostatečně velký prostor. Po tomto zážitku chválím důkaz Robinse i Nira, že zvládnou i jiné role. Film učinili zábavným, nefádním a do jisté míry neobyčejným, takže jsem spokojený.

Tak to vidím já...

Skvělí herci v další variaci na souznění s nemocnými. I tento film svým podbízivým a sladkým způsobem funguje a i když není nijak objevný, stejně na člověka zapůsobí. Jen jsem měl pocit, že sleduju něco, co jsem už viděl (i když to nebyla pravda). A to není nikdy správné. Musím sice Williamsovi i De Nirovi uznat snahu, ale film ůstal docela na povrchu. Přestože stálo za to ho vidět, nijak zásadní vzpomínky to ve mě nezanechalo.

Další povedené drama, které napsal sám život. Šťastné a zároveň smutné osudy několika pacientů, trpících těmi nejhoršími nemocemi. Poté co ochrnuli a žili desítky let navenek prázdným a beznadějným životem, jim dal Dr. Malcolm (Robin Wiliams) naději znovu zkusit žít. Na ten okamžik, Čas probuzení jsem čekal celý film...Byl neuvěřitelný, ale bohužel jen chvilkový...Člověk by si mohl říct jestli to vůbec mělo cenu, "probudit" někoho, kdo třicet let jakoby "nežil", nechat ho ať se s tím sám vyrovná a pak mu ten život zase vzal.... Nepředstavitelné, o to horší, že se to skutečně stalo. Robert De Niro, jakožto "první pokusný králík" byl oscarový, bez diskuze...

Paráda

Herecký koncert obou hlavních představitelů. Drama o znovuzrození, inspirované skutečnými událostmi. Výborný snímek, který nemůžu než doporučit.

Tak tento film mě velice nadchl, zvláště pak fantastický herecký výkon Roberta de Nira. Je to citlivý, dojemný a smutný příběh natočený podle pravdivé události. I přes celkovou minutáž filmu okolo dvou hodin jsem se nenudil.